V tuhletu chvíli mezi náma, je to jak skok do neznáma. Přesně jak zpívá v songu Vakuum, si musí připadat Michal Malátný. Frontman skupiny Chinaski v pondělí zamířil vstříc dobrodružné misi. V sobotu bude v posádce novinářského vozu na startu slavné rallye Dakar. Malátný je součástí týmu Offroadsport, který do Jižní Ameriky vyslal českého mistra v cross country Miroslava Zapletala. Populární zpěvák má tvořit reportáže z průběhu jednotlivých etap a zároveň se bude podílet na přípravě televizního dokumentu.

Jak vás napadlo zúčastnit se dakarské rallye?
Může za to Tomáš Ouředníček (navigátor Miroslava Zapletala – pozn. aut.). S kapelou hrajeme na různých pódiích a většina z nich patří právě jemu (smích). S Tomášem se známe dlouho a on prostě ví, že rád cestuju. Jsem rád, že mě oslovil. Nad takovou nabídkou jsem dlouho nepřemýšlel.

Těšíte se do Jižní Ameriky?
Poslední dny před odjezdem už se mi moc nechtělo. Skoro jsem to obrečel. Ale tak je to vždycky. Když jedete na dlouho pryč, do poslední chvíle přemýšlíte, na co jste se to dal. Ale tam už mi bude úplně jinak.

Z čeho pramenily vaše obavy? Strach z neznámého?
Neznámých je hodně. Ale hlavně se mi nechtělo, protože jsem nepobyl moc času doma. Jen jsme dojeli turné, prožil jsem čtyři zběsilé dny Vánoc, ještě jsem se nevzpamatoval a už zase někam jedu. Přesto se už hrozně těším. Budeme spát ve stanu někde v pampě, bude to dobré. Teď se sice trochu bojím, ale myslím, že až tam dojedeme, bude to v pořádku.

Tušíte aspoň trochu, co vás tam čeká?
Je to velký krok do neznáma. Jarda Jindra (kameraman a druhý člen novinářského vozu – pozn. autora) mě varoval, abych si nemyslel, že jedu na výlet. Bude to strašná dřina. Každý den nás čeká pět set až osm set kilometrů v autě. Musíme se starat sami o sebe, včetně stravování. Poslal mi videa, abych trochu věděl, do čeho jdu. Jsem připravený, ale bude to ostrý (usměje se).

Co na to vaše přítelkyně? Odrazovala vás?
Pustila mě (smích). Bála se spíš ze začátku. Ale v posledních dnech, kdy mi docházela odvaha, naopak říkala, ať jedu. Je to zkušenost a zážitek, který bude neuvěřitelný.

Jak přesně bude vypadat vaše práce během Dakaru?
Mám udělat dvě reportáže denně. Přičemž ta první by se měla týkat vysloveně závodu, jak to vypadalo v jednotlivých etapách. A druhá by měla být o zemi, kde právě jedeme, takže příroda, domorodci. Také budu pomáhat Jardovi Jindrovi s televizním dokumentem a denně připravím reportáž do rádia.

Za volant usednete?
Jo, budu řídit. S Jardou se budeme střídat. Máme dvoumístný džíp s korbou. Říkal, že na písek mě nepustí, ale jinak se budeme měnit.

Na tiskové konferenci vás tým zaskočil videem s pozdravy od členů kapely. Tušil jste to?
Kamarádi mě tedy překvapili. Věděl jsem, že něco chystají. Scházeli se a když jsem říkal, že přijdu taky, tak mi to zakázali. Nevěděl jsem, co mají za překvapení, ale je to od nich hezké.

Účastníci Dakaru nemají čas na každodenní koupel. Vracejí se zarostlí, trať absolvují v jednom tričku. Jste připravený, že zrovna nebudete vonět kolínskou?
Nemám s tím problém. Trávil jsem v Rusku na Sibiři o samotě a ve špíně iks týdnů. A to chmýří, co mám na bradě, jsou vousy za čtyři měsíce (směje se). Víc zarostlý asi nepřijedu.

Říkal vám někdo, co si máte na Dakar přibalit?
Jarda Jindra, s kterým jedu, mi poslal dlouhatánský seznam, který začínal litrem slivovice a končil takovýma věcma, o nichž jsem ani netušil, k čemu jsou.

Čeká vás dlouhá cesta v neznámé zemi. Potrpíte si na nějaké talismany?
Tady v maličké kapsičce mám několik věcí, které se mnou cestují, ať jsem kdekoliv. Takže to jsou moje talismany.

Jaké země jste už stihl navštívit?
Byl jsem čtyřikrát v Americe, kterou jsem projel tam i zpátky. Poprvé dokonce stopem z New Yorku do San Francisca a zpět. V Evropě jsem byl všude možně, dlouho v Rusku, na Bajkale. Není to celý svět, ale od Bajkalu po Los Angeles jsou to aspoň dvě třetiny planety (úsměv).

Zúčastnil byste se Dakaru, i kdyby se jel v Africe?
Do Afriky se mi moc nechce, to se přiznám. Jižní Amerika byla ten hlavní důvod, že jsem kývnul. Chtěl jsem ji vždycky vidět. Možná až se vrátíme, budu z Dakaru tak nadšený, že bych chtěl jet i v Africe. To je ale předčasná otázka, uvidíme dvaadvacátého led­na.

Máte blízko k cestování. Ale co váš vztah k motoristickému sportu?
Na ten jsem nikdy nebyl. Já a motorky jsme skončili u pionýra. Toho jsem sice pořádně túroval, ale pak už mě motorky nezajímaly. Přesto jedu (smích).

Kapela má teď pauzu, nebo máte dovolenou pouze vy?
Vždycky v lednu a v únoru máme volno, protože to jsou jalové měsíce. Nikdo nikam nechodí, dali jsme si pauzu. Trumpetista jede už po několikáté do Indie, basista do Londýna a ostatní taky někam jedou. Končící rok byl pro nás dost náročný, nakonec jsme odjeli turné, všechno jsme zvládli a je čas si od sebe odpočinout.

Zazpíváte o volných chvílích ostatním členům výpravy?
Nejsem až takový bavič, měl bych fungovat hlavně jako novinář. Ale Tomáš mi prozradil, že kytaru vezme taky. Možná, že večer u táboráku něco proběhne (úsměv).

Mohou vás zážitky z Dakaru inspirovat do další tvorby?
Samozřejmě. Mě trvá skládání dlouho. Jel jsem třeba na měsíc do lázní, že si užiju léčebné kúry a budu skládat písničky. Odpočinul jsem si, ale nic jsem tam nesložil. Až za půl roku to uzrálo. Udělal jsem dvě písně a až pak jsem zjistil, že to jsou písně z těch lázní. Dakar ve mě taky určitě uzraje a zážitky se v nějakých písničkách objeví.