„Přes Frankfurt a Sao Paulo trvala asi sedmadvacet hodin. Chvíli před přistáním jsme se dostali do turbulence a třikrát se propadli. Kdybych si neutáhl pás, tak vyskočím až ke stropu,“ vzpomínal na nepříjemné přivítání opora brněnského Tanga Michal Belej.

Sotva si čeští futsalisté utřeli pot z čela po přežití přistávacího manévru, už se orosili znovu. Místo přicházejícího evropského podzimu je vítalo brazilské teplo a vlhko. Aby také ne, když letos turnaj pořádá Manaus, přístav uprostřed Amazonského pralesa. „Teploty šplhají přes třicítku. Je tu navíc období dešťů, takže buď svítí slunce, nebo prší,“ uvedl Belej.

Zatím bez porážky

V klidu nezůstávali čeští reprezentanti ani na palubovce při zápasech s týmy Mosambiku a Argentiny. Jedna z nejchudších zemí světa a rodiště slavného fotbalisty Eusébia dala svěřencům kouče Neumana pořádně zabrat. „Ale věděli jsme, že je Mosambik nebezpečný. Před dvěma lety jsme s ním hráli 5:5. Do poločasu jsme se trefili dvakrát a i přes tlak soupeře jsme nakonec vyhráli,“ vracel se Belej k výhře 2:1.

Další den už se Čechům postavilo mnohem slovutnější soupeř. S Argentinou se před rokem utkali o umístění a sedmou příčku přenechali Jihoameričanům. „Jde o druhé nejlepší mužstvo na kontinentě, samozřejmě po Brazilcích. Zápas byl nesmírně těžký, ale docela vyrovnaný,“ okomentoval brněnský střelec souboj s Argentinou, ve kterém se dvakrát trefil jeho klubový spoluhráč Michal Seidler.

Konečná remíza 4:4 dává českému výběru i s brněnskou čtverkou Chadzidis, Havel, Belej, Seidler dobré šance na postup ze skupiny. „Ve čtvrtfinále si už nemůžeme vybírat. Záleží už jen na nás, jak si poradíme. Doufám, že teď nám z nebe prší štěstí,“ usmál se Belej.

Jeho tým v případě postupu narazí na soupeře ze skupiny B – Rusko, Kostariku nebo Paraguay.