Přitom očekávání byla obrovská. „Zklamání je velké. Věděla jsem, že jsme mohly postoupit do divize A. A při troše štěstí šampionát i vyhrát,“ smutnila Hanušová, kterou ale velký šampionát s Vítečkovou a spol. nadchnul i bez cenného kovu.

Vstup do turnaje byl přitom ze strany české reprezentace famózní. Skupinou proklouzla bez zaváhání, stejně jako ve čtvrtfinále. Až v semifinále a zápase o třetí místo se zasekla. „S každým dalším zápasem bylo čím dál těžší se prosadit. Soupeřky dobře znaly náš styl hry a věděly, jak nás ubránit,“ přemýšlela mladá pivotka.

Dobrou znalost české hry potvrdily nejprve v boji o finále (a zároveň postup do divize A – pozn. red.) Portugalky na tým trenér Krämerové vyzrály o pouhé tři body. V bronzovém souboji s Řekyněmi chyběl jen jediný. „Poziční obranou nám ucpaly místo pod košem. když jsme se netrefily z dálky, tak jsme měly problém,“ upozornila rodačka ze Sokolova.

Hanušové turnaj vyšel na výbornou. Patřila mezi sedm nejlepších střelkyní, v průměru si připsala čtrnáct bodů na zápas. „I tak si myslím, že jsem mohla zahrát líp. Snažila jsme se týmu pomoct, jak nejlépe umím, ale proti zóně to šlo hrozně složitě,“ hlásila jedna z hvězd šampionátu v makedonském příhraničím městě Ohrid.

„Jestli jsme si udělal jméno? To netuším, ani se o takové věci vůbec nestarám,“ vysvětlovala skromně.

Bývalá jugoslávská republika se pořádáním vypořádala na výbornou. „Chudoba trochu vidět šla. Jinak je ale Makedonie krásná země, s úchvatnou přírodou. S holkama jsme se třeba několikrát šly vykoupat k jezeru Ohrid. Kromě basketbalu jsme ještě stihly i prohlídku centra města a nákupy,“ usmívala se Hanušová.