„V květnu jsem přijela na testy a podepsala jsem smlouvu. Mám tu nejlepší kolektiv ve své kariéře. Samozřejmě s výjimkou Bohunic," usmívá se odchovankyně brněnského klubu.

Před rokem jsme spolu mluvili o vašem novém angažmá ve Wolfsburgu. To však skončilo už po pár měsících. Proč?

Začátek byl skvělý. Jenomže sportovní manažer Andreas Kruse začal dělat problémy. Špatně vycházel s hráčkami. Vyhodil trenéra a v týmu panovala špatná atmosféra. Kolem Vánoc jsem i kvůli svým zdravotním problémům ukončila smlouvu a vrátila se domů. Dodělala jsem si i školu.

Neshánělo se vám pak další německé angažmá těžce?

Ani ne. Můj manažer je Němec, takže má spoustu kontaktů v bundeslize.

Jak se vám v Berlíně líbí?

Je to hlavní město se spoustou možností. Je skvělé, hodně se mi tam líbí. Každý si tam najde svoje. Jsem strašně spokojená.

Hlavně zažíváte asi obří rozdíl oproti industriálnímu Wolfsburgu…

To jo. Lidi jsou tam zmanipulovaní Volkswagenem. Žije tam sto tisíc lidí a osmdesát tisíc jich dělá pro továrnu. To je šílené. Nedoporučuju. (smích) Přijde mi jako umělé město. Zkrátka vyrostlo kolem fabriky a ne fabrika kolem města. Nemá historii.

V době, kdy jste v Dolním Sasku hrála, jste se mohla setkat i s brněnským fotbalistou Janem Polákem.

To ano. Věděli jsme o sobě, ale neměli jsme moc času poznat se nějak blíž. Kluby měly společné akce, na nich jsme si popovídali. Setkala jsme se třeba také s Mariem Mandžukičem nebo trenérem Felixem Magathem.

Ten už fotbalisty Wolfsburgu nevede. Co si o tomto svérázovi německého fotbalu myslíte?

On je takový fotbalový byznysmen. To ke sportu patří, ale on kolikrát jedná dřív, než myslí. Je tak trochu šílený. (smích)

Jakou změnu jste v létě našla pod Brandenburskou bránou?

Máme skvělý tým a německého trenéra. Po dlouhé době se mi stalo, že kouč pochází ze stejné země jako klub, kde hraju. Devadesát procent týmu tvoří Němky. Předtím jsem v kabině potkávala hráčky nejrůznějších národností a snad jen čtyři domácí.

Takže klasický Wolfsburg stejně jako ve fotbale?

Přesně tak, to byl úplný mišmaš. Tady máme jen Bělorusku, Dánku a mě, což je skvělé. V klubu se o nás výborně starají, i když nejsme plně profesionální celek. A všichni jednají na rovinu. Taky máme skvělé fanoušky, kteří s námi jezdí i na zápasy venku.

Jaké mají lišky ambice?

Loni se vrátily do třetí ligy. Včetně mě přišly jen tři nové hráčky, což je dobře. Loni jim to klapalo. Chceme hrát v horní polovině tabulky. Je hodně nových týmů, takže si nikdo nedokáže tipnout, jak můžeme skončit.

V červenci se v Brně a v Ostravě uskutečnilo mistrovství světa juniorek. Chyběla jste, přestože věkem do kádru patříte. Jak to?

Čekala jsem to, i když jsem pořád doufala, že v nominaci budu. Dva roky jsem nejezdila na reprezentační soustředění. Odchodem do zahraničí to skončilo. S trenéry v nároďáku jsem prostě neměla nikdy dobrý vztah. Mrzelo mě to.

V čem byl problém?

Nevím a nepátrám po tom. Možná, že už hraju v zahraničí a nejsem tak na očích.