Deváté místo berete?
Vzhledem k okolnostem jsem s ním velmi spokojený. Za posledních několik sezon, kdy tu byly baráže, je to všeobecně velký posun. Největší pokrok ale vidím v tom, že jsme skončili druzí v nasazování hráčů do 23 let. Naši měli druhý nejvyšší počet minut po USK Praha, těší mě, že šanci využili.

Byla právě hrozba baráže dostatečně odstrašující?
Vůbec jsem o ní neuvažoval, i když člověk musí být realista. Připravovali jsme se na druhou část sezony, měli jsme na ni síly, hráli jsme dobře. Věděl jsem, že tým má potenciál a o baráži nemohla být řeč.

Nechybělo vám mnoho ani k postupu do play-off…
Vypadli nám dva hráči ze základní sestavy, když se zranili ve stejný den. Čekaly nás pak ještě dva důležité zápasy a nezvládli jsme je, to nás stálo vyřazovací část. Sezonu jsme považovali za přechodnou, postup do play-off by byl velké překvapení.

Osvědčil se nový systém, kdy se ligová soutěž po polovině základní části rozdělila na silnější a slabší výkonností skupinu?
Je to tak správně, nám vyhovuje. Na konci se ukázalo, že v konkurenci srovnatelných týmů jsme patřili mezi nejschopnější.

Na podzim tým ukončil 1016 dní trvající čekání na ligovou výhru venku a v závěru už vozil body ze hřišť soupeřů v hojnějším počtu. Jednalo se o psychickou záležitost?
Není to jen o sebevědomí, je to taky o systémech v obraně, které začaly produkovat výhry. Snažím se do týmu dostat, že co umíme doma, umíme i venku. Je to fráze, ale musíme hrát svoji hru, pak si to sedne. Mějme respekt k ostatním, ale nebojme se jich. Máme mladý tým, čeká nás ještě hodně práce.

Sžívali jste se také s novým prostředím haly v Bohunicích. Vyplatilo se letní přestěhování z Morendy?
Považuju to za fantastický krok. Dostali jsme se do prostředí s výbornými podmínkami, nikdo z ostatních klubů nemá na jednom místě tréninkové zázemí, diagnostiku, medicínskou péči a ubytování.

V univerzitním prostředí jste našli i nové příznivce. Cítili jste v domácích zápasech jejich podporu?
Neříká se zbytečně, že publikum je v basketu šestý hráč. Osvědčilo se to třeba před dvěma týdny proti Prostějovu. Prohrávali jsme o deset bodů, ale přišlo trochu energie z tribun, hráči si uvědomili, že jsou doma, že zápas nechtějí pustit. Otočili jsme de facto prohrané utkání. Obrovsky děkuju všem, kteří nás chodili podporovat.