Bylo to smutné loučení. Brněnské Frisco zamávalo Eurolize. Možná jen pro tuto sezonu, možná na delší dobu. V ročníku 2011/2012 ale skončilo na posledním místě skupiny C s nelichotivou bilancí jediné výhry. Nic na tom nezměnil ani závěrečný domácí zápas s Košicemi. Brno poměrně hladce prohrálo 57:79.

Výjimečný zápas to byl i z dalšího důvodu. Na palubovku haly Rosnička se vrátila bývalá kapitánka brněnského celku i reprezentace Hana Horáková. Kromě tradiční organizace hry si tentokrát i zastřílela. Svůj bývalý celek zdrtila sedmnácti body a stala se nejlepší střelkyní zápasu.

Jaký byl návrat do Brna v dresu Košic?
Strašně příjemný. Mám velmi příjemné družstvo a je na mě moc hodné. Navíc tu mám celou rodinu i plno kamarádů.

Byla hráčka s vašimi zkušenostmi při návratu na „domácí“ palubovku nervózní?
Ne, fakt tam nic nebylo. Všechno bylo v pohodě (úsměv).

Co vám blesklo hlavou, když jste vzala za kliku haly Rosnička?
Holky si ze mě dělaly srandu, že už ani netrefím do správné šatny. Na Rosničku mám jenom pěkné vzpomínky.

Bývala jste zvyklá na vyprodanou halu. V utkání ale byli slyšet hlavně fanoušci Košic. Nepřišlo vám to líto?
To je takový koloběh. Spousta klubů byla na vrcholu a teď jsou dole.

Jak jste spokojená s úrovní zápasu?
Utkání bylo vyrovnané, i když konečné skóre na to moc nevypadá. Brno hrálo dobrý basketbal, my taky, navíc jsme předvedly několik dobrých akcí.

Co byste poradila mladému brněnskému týmu?
Holky z Frisca jsem viděla na tréninku před zápasem a to jich tam bylo pět a půl. Ale nakonec hrály dobře. Kdyby hrály míň individuálně a víc kolektivně, mohou být ještě lepší.

Dala jste sedmnáct bodů. Bude na vás záviset i týmová střelba?
To si nemyslím. Když se někomu daří, tak ať střílí. Není to dané tak, že jedna je střelkyně.

Vaše ruka už je úplně v pořádku?
Cítím se úplně v pohodě. I doktoři říkali, že můžu normálně hrát a nemusím se bát, že bych si ji zase zlomila. Železo v ní ruku udrží.

Nepípáte kvůli kovové destičce v ruce na letištích?
Můj tatínek si ze mě dělá permanentně srandu. Ale ne, to se mi nestalo. Mám kvalitní železo (smích).

Jak se zatím při angažmá v Košicích cítíte?
Moc příjemně. O mě se stará Zuzka Žirková. Úplně mě adoptovala a starala se o mě jako o vlastní (smích). I trenéři jsou v pohodě. Maximálně si to užívám.

Jak dlouho jste se rozhodovala, že odejdete do Košic?
Přišlo to ráz naráz. Za dva dny jsem měla jasno.

Je ještě šance, že byste se vrátila zpátky do Jekatěrinburgu, odkud v Košicích hostujete?
Ne, to vůbec. Klub si našel jinou hráčku, už tam nevidím žádnou šanci.

Byly Košice vaše jediná volba?
To ne. Vlastně jsem si mohla vybrat, do jakého klubu chci jít. Jenom jsem musela splnit podmínky Rusů.

Je mezi Slovenskem a Ruskem obrovský rozdíl?
Úplně jiný svět. V Košicích jdete do obchodu, všemu rozumíte. Máme českou televizi, je to skvělé.

V létě jste v Brně trénovala. Neměla jste možnost posílit právě Frisco?
Měla. Jenomže jsem viděla, že Brno už nemá v Eurolize šanci. A z Košic je to sem šest hodin, to není zase tak dlouho.

Byla pro vás ruská anabáze velké zklamání?
Myslela jsem si, že klub funguje úplně jinak. Nefunguje. Ale nechtěla bych konkrétně rozebírat, co mě tam zklamalo.

Co vám ruské angažmá naopak dalo?
Strašně moc. Poznala jsem tam skvělé lidi. Taky už vím, jak to funguje v Rusku. Na Jekatěrinburg mám i hezké vzpomínky, ale po basketbalové stránce to nestálo za nic.

V play off ale na Jekatěrinburg pravděpodobně narazíte. V tom případě si už asi Euroligu moc neužijete.
Je mi strašně líto Košic, protože na slovenskou ligu mě vážně nepotřebují. Ta je opravdu slabá.

Kdyby ještě v budoucnu přišla nabídka z ruského klubu, zvažovala byste ji?
Už jsem ji dostala. Ale Rusko už vážně ne.

A jaký je vlastně váš výhled do budoucna?
Příští sezonu zatím vůbec neřeším. Soustředím se jen na tu aktuální. Zabývat se tím začnu až po sezoně. Uvidím, v jaké stavu budu.

Olympiáda v Londýně vás ale musí lákat…
Jasně že jo. Byla jsem na olympiádě, ale tato akce je vždycky něco speciálního. S trenérem Blažkem jsme se bavili i o reprezentaci, ale teď na ni nemyslím.