Jenže usměvavá studentka brněnské Masarykovy univerzity Jana Horáková neproklouzla ani do nejlepší osmičky. V semifinálové jízdě upadla a s vyraženým dechem zamávala ambicím na stupně vítězů. „Pořád mě to štve, ale už je to za mnou,“ prohodila čtyřiadvacetiletá bikerka.

Před odjezdem do Pekingu vaše jméno znali jen zasvěcencí. Zaznamenala jste po návratu větší zájem veřejnosti?
Stále mě zvou na různé akce a slavnosti. V naší vesničce Tištíně připravili uvítání i s ohňostrojem, zahajovala jsem memoriál v Prostějově. Mají větší zájem, abych se těch akcí zúčastňovala, ale sama nepociťují, že by se ze mě stala celebrita (usměje se).

Prožívala jste hodně hektické období ve spojení s olympiádou?
Bylo to celkem v pohodě. Akorát jsme hodně cestovali, abychom vyjeli nominační body. To bylo dost psychicky náročné.

Jak se vám líbily Hry v Pekingu?
Jsem šťastná, že jsem se jich mohla zúčastnit. Byl to obrovský zážitek, na jednom místě se soustředilo tolik sportů a sportovců. Olympiádu jsem si maximálně užila.

Měla jste medailové ambice, ale finále vám uteklo. Zklamání už opadlo?
Pořád mě to štve, ale už je to pryč. Mám před sebou další závody a teď jedu na výstavu do Německa. Snažím se na to nemyslet.

V rozhodující semifinálové jízdě jste ne vlastní vinou upadla. Šlo udělat něco jinak?
Pád jsem nemohla ovlivnit, Argentinka špatně dopadla po prvním skoku, což jí rozhodilo a já se nestihla vyhnout. Problém byl už ve startech, které mi v Pekingu nešly. Nevěřila jsem si a vybrala zvolila venkovní dráhu. Chtěla jsem si vše pohlídat. Kdybych nespadla, ve finále bych určitě byla.

Vyříkali jste si to už s Argentinkou Diazovou?
Od závodu jsme se ještě neviděly. Je pravda, že za mnou ani nepřišla. Ale nemám proč se na ní zlobit, nespadla přece schválně. V bikrosu se to stává.

Na starty jste si stěžovala už v kvalifikaci. Neměla jste v Pekingu optimální formu?
Cítila jsem se dobře, ani jsem nepředvedla špatné výkony. Bála jsem se dát těžký převod při startu, chtěla jsem se vyhnout kolizi. Jenže ztráta se už špatně doháněla, měla jsem zariskovat.

Nepostoupila jste do finále. Berete to jako velký neúspěch?
Byl to závod jako každý jiný, olympiáda ho jen umocnila. Na finále jsem si věřila, ale bylo to obtížné. Svět se nezboří.

Jakou atmosféru udělali diváci v Číně bikrosové premiéře?
Vadila mi hudba, která hrála příliš potichu. Atmosféra byla podobná jako na závodech světového poháru, lidí fandilo dost. Ale Číňané o bikros moc zájem neprojevili, protože neměli naději na úspěch.

Jaké jsou vaše nebližší závodní plány?
Příští týden pojedu do Rakouska na fourcross. A začátkem října zakončím sezonu bikrosovými závody ve Francii.

Co očekáváte od prvního setkání se soupeřkami po olympiádě?
Francouzská vítězka (Anne-Caroline Chaussonová – pozn. aut.) se k bikrosu vrátila jen kvůli olympiádě. Jsem zvědavá, jestli se něco změní. Určitě se budeme mít hodně co říct.

Hry v Londýně jsou až za čtyři roky. Přesto, přemýšlela jste už o další olympiádě?
Je to ještě dlouhá doba, ale samozřejmě bych tam chtěla být. Hlavní bude, aby vydrželo zdraví. Nominační závody začnou v roce 2010. Už by jich nemělo být tolik, některé jezdkyně budou zvýhodněny. Uvidíme, kolik se za čtyři roky objeví nových závodnic. Jestli se do Londýna dostanu, určitě se budu snažit zajet mnohem lépe než v Pekingu. (smích)