Ze zápasu si odnáší modřiny a naražené kosti. Rodina se o ni strachuje, přesto americký fotbal Ivanu Hájkovou z Brna Amazons nadchl. Letos oslavila už čtvrtý mistrovský titul v řadě a získala cenu pro nejlepší hráčku sezony.

Sedmadvacetiletá brněnská hráčka se v nominaci na ocenění fotbalistky sezony objevila poprvé. Zasloužené ovace si však přímo v sále neužila. „Měla jsem dopředu domluvený termín hor, takže cenu za mě převzala spoluhráčka Lenka Vavrisová. Trofej jsem ještě ani neviděla, ale prý už ji převezli do Brna. Zrovna se stěhuji, takže asi musím naplánovat výstavní místo v novém bydlení,“ zamýšlí se jedna za dvou vítězek. Stejnou cenu dostala ještě Dung Ta Thuy z Prague Harpies.

Od prvních kroků na hřiště hraje v obraně, letos se však objevila několikrát i v útoku. „Možná proto mě ocenili, protože útočné hráčky jsou víc vidět, když běhají yardy nebo skórují. Měli jsme hodně zranění a trenéři dopředu využívali právě mě. Práce s balonem mě i docela baví, takže jsem si to zkusila a obstála. Je náročné hrát obranu i útok, ale baví mě to,“ vysvětluje Hájková.

Před sedmi lety

Brněnské Amazonky se poprvé sešly na tréninku téměř před sedmi lety. Na něm už tehdy nechyběla ani Hájková. „Hrála jsem od základní školy házenou a po čase to byl už stereotyp. Hledala jsem proto sport, ve kterém se zlepším a naučím se něco nového. Přijala jsem výzvu od kamaráda, který mě pozval na první nábor Amazonek a americký fotbal mě chytl,“ popisuje začátky Hájková.

V té době byl americký fotbal výsadou mužů a lidé na něj nahlíželi jako na tvrdý sport. „Mamka už byla zvyklá z házené, že chodím domů dobitá. Protočila oči, ale nic jiného dělat nemohla. Teď mě podporuje snad na každém zápase, ale strach o mě samozřejmě má,“ usmívá se Hájková.

Hráčky amerického fotbalu se snaží urvat míč pro svůj tým za každou cenu, a proto na hřišti často dochází k tvrdým střetům a srážkám na zem. Zranění se ovšem brněnské opoře vyhýbají. „Většinou mám jen něco naražené, občas se objeví modřiny, ale to je v pořádku,“ říká s nadhledem.

Přestože je síla v soubojích důležitá, do výstroje se může obléct i drobná dívka. „Na fotbale je krásné, že si pozici najde každý, potřebujeme i rychlé hráčky. Pohybovat se ve výstroji není těžké. Akorát po zimní přestávce, když si na dvě hodiny nasadím helmu, bolí mě po tréninku za krkem. Svaly nejsou zvyklé, ale pak to přestanete vnímat. Helma váží asi dvě kila,“ podotýká Hájková přezdívaná Kiwi.

Přítel ji peskuje

Americkým fotbalem žije i doma. Její přítel je totiž dlouholetý running back brněnských Sígrs Daniel Schmied, který současně vede Amazonky coby trenér. „Nedělá mi v porovnání s ostatními hráčkami žádné úlevy, spíš naopak je na mě tvrdší a na hřišti mě peskuje. Doma se spolu díváme na videa, připravujeme se na zápasy a bavíme se o taktice. Všechno bez problémů,“ libuje si brněnská hráčka.

Amazonky trénují dvakrát týdně, v zimě pak dřou v posilovně. Americký fotbal je v České republice amatérský sport. Většina hráček chodí denně do práce a na hřiště se dostanou až večer. „Při fotbale člověk zapomene na pracovní nebo osobní problémy. Na tréninku to ze sebe všechno vybije a nemusí u toho přemýšlet,“ prozrazuje Hájková, která pracuje ve zdravotnictví.

PAVEL ŠŤASTNÝ