Hron po titulu slavil konec roku „na důchodce“. Pokračuje i kvůli ješitnosti

Dva dny před koncem roku přidal do sbírky další pás organizace WAKO Pro. Tentokrát mezinárodní český titul. „Držím ho už ve váze do devadesáti pěti kilogramů, teď i v těžké nad pětadevadesát. Původně jsem měl obhajovat světový titul, ale dvakrát se měnil soupeř a na titul to asi musel být někdo jiný,“ uvažoval.

Nastoupil v pražské Lucerně, což je pro něj symbolické místo. Tamtéž si před dvaceti lety připnul svůj první opasek profesionálního evropského šampiona WKN. „Lucerna je pro mě zvláštní místo. Když jsem začínal, chtěl jsem tam strašně moc zápasit a povedlo se. Každá hala má svoje kouzlo, ale Lucerna je jiná. Je to stará budova, boxerské zápasy tam byly už ve třicátých letech. Dělá mi radost tam zápasit, přišlo i dost lidí, takže super,“ popsal Hron.

Hitler na paži? Nepřípustné. Oktagon vyřadil brněnského bijce Roušala

Při Galavečeru profesionálního boxu a K-1 přemohl na body o dvacet let mladšího Gabrijela Ojdaniče z Chorvatka. „Čekal jsem, že ve třetím kole padne, ale bylo vidět, že má tvrdou školu. Po zápase jsem s ním mluvil a říkal, že trénuje ve slavném nizozemském Mike's Gymu, kde se připravovala skvělá jména jako třeba Badr Hari. Soupeř vydržel víc, než jsem čekal, ale taky byl mezi námi dvacet let rozdíl,“ uvedl čtyřicetiletý Hron.

Hned další den ve čtvrtek už v Brně stál u klece, kde koučoval svého svěřence Matěje Peňáze, který při akci Oktagon 30 ve třetím kole knokautoval Cheicka Koneho z Pobřeží slonoviny. „Určitě to byl delší zápas, než jsme čekali. Soupeř byl tvrdší, ale Matěj to zvládl dobře. Pořád se učí, v MMA je nováček, dělá ho šestnáct měsíců. Pohlídal si spoustu věcí, ale taky si vyzkoušel, jaké je něco nakoupit. Není dobře, že inkasoval údery, na druhou stranu získal zkušenost, že se dokáže porvat s tím, když inkasuje a ustojí to. Vrátil se zpátky do zápasu, udělal to skvěle a má páté vítězství,“ ocenil Hron.

Po dvou náročných večerech ovšem zápasník a trenér neměl sílu na bouřlivou silvestrovskou oslavu. „Půl dne jsem prospal a kdyby mi nebylo blbé, že bych si nepřiťukl s přítelkyní, ani bych do půlnoci nevydržel. Po dvou dnech jsem byl unavený, neměl jsem náladu na lidi, takže jsme byli doma a udělali si klídeček na důchodce,“ rozesmál se.

KONČIT JEŠTĚ NEHODLÁ

Často musí čelit dotazům, jak dlouho bude ještě v kariéře pokračovat. Už teď patří mezi české legendy bojových sportů, ale končit nehodlá. „Asi v tom hraje roli i ješitnost, chci si dokazovat, že jsem dobrý a mám na to. Dokud mi to bude vycházet, tak to budu dělat. Počítám, že ještě rok a půl vydržím. Chci opravdu skončit tak, že budu vyhrávat, ne že prohraju čtyři zápasy a řeknu si, že to nemá cenu. Do té fáze se snad nedostanu. Doufám, že mi v tom někdo zabrání a řekne, že už stačilo,“ podotkl.

Ještě má zálusk na titul prestižní asijské organizace One Championship. V dubnu v Praze vyhrál kvalifikační pyramidu, ale vrchol v Singapuru zatím odložila koronavirová pandemie. „Byla by pro mě krásná tečka v kariéře, kdybych zápasil v Singapuru a vyhrál titul. Odcházelo by se mi líp, ale asi bych stejně do důchodu nešel, nakoplo by mě to dál,“ přiznal. „Ještě chybí v sérii odboxovat dva turnaje. Doufám, že v roce 2022 už finále vyjde,“ doplnil.

Ve světě je plno kvalitních bojovníků, kteří v kariéře pokračují i po čtyřicítce. „Dívám se na UFC, kde je šampionovi Gloveru Teixeirovi dvaačtyřicet a má s ním jít o titul Jirka Procházka. Takoví lidé mě motivují a třeba jsem pro mladé zápasníky podobná motivace jako ti starší pro mě,“ přiblížil brněnský rodák. „Důležitá je také podpora, za kterou děkuji Jihomoravskému kraji," dodal.

Teď si ovšem Hron dopřeje zasloužené volno, žádný konkrétní souboj domluvený nemá. „Dám si volnější měsíc, letíme s přítelkyní do Mexika na čtrnáct dní. Doufám, že tam uvidím chřestýše. Přítelkyně říkala, že si přeje o dovolené hledat hady v přírodě, místo ležení na pláži tak půjdeme do džungle. Snad se tam nerozejdeme,“ povídal v nadsázce Hron, mezi jehož záliby patří chov jedovatých hadů. Také se mu přezdívá Chřestýš.

FOTO: Hron s Peňázem se motivují v tréninku, vánoční obžerství se jim vyhnulo

Samozřejmě potřebuje zahojit šrámy, které bojové sporty přinášejí. „V tréninku pořád něco bolí, rameno, koleno, v zápase se vždycky něco stane. Už jsem starší a když bušíte dvacet let, zranění se objevují,“ potvrdil absolvent Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Do nového roku si předsevzetí nedává, ale přání je nasnadě. „Co si člověk může přát víc než zdraví pro sebe a své blízké? Víc není potřeba, se zbytkem se musíme porvat a ve finále je to sranda, když funguje tělo,“ poznamenal Hron.