Hytych nejprve zvracel, pak vydřel světové zlato. Jaborníková má bronz

Nejcennější duhový dres dovezl brněnský rodák Hytych, který k titulu evropského šampiona přidal také světové zlato. „Přestože z celkového pohledu je svět daleko důležitější a panuje tam větší konkurence, na Evropě to pro mě bylo silnější, protože šlo o můj první velký úspěch,“ připomněl červencové zlato z portugalské Anadie.

Jak už bývá u kilometru zvykem, po dojezdu kvalifikace slezl Hytych z kola absolutně vyčerpaný. To byl ještě druhý. „Po první jízdě jsem se pozvracel. Ve finále jsem startoval druhý od konce a po dojezdu věděl, že mám minimálně stříbro, protože jsem měl nejlepší čas. V ten moment jsem měl asi tolik adrenalinu, že jsem nepotřeboval sedět nebo ležet, normálně jsem chodil. Kdekoli po jiném kilometru je člověk úplně mimo třeba na hodinu,“ líčil osmnáctiletý Hytych.

Kvalitní cizinci i faktor Schneider. Draci s odchovanci dokonali odvetu

Po kvalifikaci ztrácel desetinu na Kirilla Kurdidiho z Kazachstánu, ovšem ten se ve finále zhoršil a spadl na čtvrtou příčku, zatímco Hytych se zlepšil o víc než čtyři desetiny a výkonem 1:02,531 minut bral zlato. „Z časových disciplín mám velkou radost, v podstatě každou jízdou jsme jeli rychleji. Kilometr není úplně jednoduchá záležitost. Na Evropě se jede jen jedna jízda, ale na světě dvě a málokomu se povede zrychlit. To vypovídá, jak je člověk připravený, hlavně mentálně, protože té bolesti při kilometru závodník zažije hodně a potom možná ještě víc,“ upozornil Nosek.

Jaborníková na evropském šampionátu v Portugalsku slavila titul, v Izraeli přidala z keirinu bronz. „Obě medaile jsou samozřejmě hodně cenné, asi si však víc vážím titulu mistryně Evropy, protože svět se mi nepovedl podle představ. Mohla jsem být lepší, ale jsem spokojená,“ líčila osmnáctiletá dráhařka.

Břeclavská rodačka přivezla dvě medaile z obou akcí, v týmovém sprintu v Anadii braly brněnské dráhařky stříbro. „Celý rok jsme jezdily s Míšou Poulovou, ale tři týdny před světem ji vyměnila Natka. Nebyly jsme stoprocentně sjeté a první týmový sprint se nám vůbec nepovedl, roztrhaly jsme se. Nakonec to dopadlo na třetí místo, i když časově jsme měly na víc. Naši nejlepší jízdu jsme předvedly ve finále, ale už jsme nemohly skončit líp než třetí,“ popsala Jaborníková.

Bronzu juniorského tria z Tel Avivu si velmi váží i kouč. „Jsem strašně rád, že se dařilo děvčatům v týmovém sprintu. Není jednoduché nachystat tři lidi tak, aby se to sešlo v daný den. U jednoho to není takový um, jako dát dohromady tři lidi v konkrétní den v topové formě,“ poznamenal Nosek.

Jaborníkovou vychoval klub Sportcomplex Břeclav, kde se původně věnovala všem cyklistickým disciplínám. „Začali jsme jako rodinný oddíl, ke kolu mě přivedl taťka a objížděli jsme závody po Česku. Jezdili jsme na silnici, na bajku, krosy, ale nejvíc se mi zalíbila dráha. Nejsou tam kopce, žádné překážky a jezdí se tam nejrychleji,“ sdělila Jaborníková.

Cestu v brněnské Dukle jí vyšlapala o tři roky starší sestra Veronika. „Jasně že chci být lepší, ale byla bych ráda i za to, kdyby ona byla nejlepší a já třeba druhá,“ usmála se. „Motivujeme se navzájem. Možná to bude jiné, když budeme jezdit ve stejné kategorii. Ještě jsme se nepotkaly, ale spíš se podporujeme,“ popsala.

/VIDEO/Slavia věděla, že musí pokrýt Ševčíka. Je výjimečný, řekl kouč Trpišovský

Hytych žije v Jundrově a s kolem začal v roce 2016 v přípravce brněnského Favoritu. „Hledal jsem, co by mě bavilo. Ve Favoritu jsem strávil pět let a silnice pro mě nebyla ideální, asi mám hodně sprinterských svalových vláken. Rovina fajn, ale když přišly kopce, už to nebylo dobré. Tak jsem se dostal ke sprinterům na dráhu a myslím, že šlo určitě o dobré rozhodnutí,“ culil se mladý mistr světa i Evropy.

Oba úspěšní medailisté přecházejí po sezoně do kategorie do 23 let, kde se pokusí navázat na juniorské úspěchy. „Půjde to zase jen tvrdou prací, bezbolestná cesta nebyla vymyšlená. Je super, že se nám i díky Dukle podařilo v takovém počtu dostat na mistrovství světa i Evropy, kde všichni získali spoustu zkušeností a psychické odolnosti. Na velodromu je šrumec, rachot, lidi fandí, hraje muzika, spíkr to hecuje, soupeři se dívají a tohle si prostě všichni musejí zažít. Myslím, že udělali velký krok a juniorské úspěchy jim v tomto směru daly hodně do další kategorie, ale určitě je tam ještě vidina tvrdé práce, kterou musejí odvést,“ nabádal kouč Nosek.