Váš přestup do Španělska je už hotovou věcí?
To ne, zatím je to neoficiální zpráva. Jednání ještě nejsou u konce, takže není nic potvrzené.

A do kterého španělského klubu byste měla konkrétně přestoupit?
To vám zatím neřeknu. Jisté je jenom to, že to bude Španělsko.

Impuls na přestup přišel od vás? V Gambrinusu jste ze všech hráček nejdéle – už jedenáctou sezonu…
Cítila jsem, že už potřebuji změnit prostředí. Lákalo mě zkusit něco nového, zahrát si třeba jeden až dva roky venku. A tohle je pro mě životní šance. A v mém věku možná poslední možnost, kdy . Potom už bych chtěla pomalu zvolnit, založit rodinu. Neříkám, že potom s basketem úplně skončím, ale už bych ho asi nehrála na tak vrcholové úrovni.

Od Final Four máte se spoluhráčkami hodně nabitý program: během deseti dnů jste odehrály šest ligových utkání. Jak jste na tom se silami?
No, už toho máme všechny dost, únava je velká. Navíc se teď týmem prohání nějaká viróza, takže to překonáváme, jak se dá. A taky psychicky je to pro nás už náročné.

Máte po tak náročné sezoně vůbec na finálovou sérii proti USK motivaci?
Ale jo, chuť do basketu by byla, ale prostě chybí síly. Není tam ta radost, naší hře chybí lehkost. Kdyby to bylo všechno líp načasované, určitě bychom si to užily víc. Nechápu třeba hráče NHL nebo NBA, že se dovedou při takovém množství zápasů na všechny plnohodnotně koncentrovat.

Takže asi uděláte všechno pro to, aby jste už v neděli mohly slavit před domácím publikem třináctý ligový titul…
Doufám, že to dotáhneme do konce. Když už vedeme 2:0 na zápasy, tak nevím, co by se muselo stát, abychom to ještě ztratily…

A potom už konečně přijde na řadu odpočinek…
No právě že moc ne. Většina holek z Gambrinusu je zároveň i v reprezentaci, takže budeme mít vlastně jenom týden volno a hned 5. května nám začíná soustředění v Trenčianských Teplicích. A v červnu potom následuje kvalifikace na olympiádu do Pekingu.

Jak tedy aspoň využijete ten týden volna?
Dlouho jsem nebyla za rodiči, takže si zajedu do Šumperka.