Kliknutím zvětšíteA nejen že sbírá medaile z velkých akcí na umělých stěnách. Snad ještě cennější je, že na přírodních skalách posouvá hranice lidských možností.
Po Dawn Wallu letos přišel další veleúspěch. Ondra v norském Stavangeru přelezl jeskynní stěnu, kterou ohodnotil obtížností 9c. Jako vůbec první na světě. Chystal se na ni několik let (pracovně ji nazval „Project Hard“), a i proto si jí cení ještě víc než loňského výstupu v Yosemitech. O Ondrově skalní ekvilibristice psala média po celém světě, ostatně krátce po rozhovoru s Deníkem mu volali třeba z BBC.
Jako by člověk lezl po stropě
Hned další den potom, co jste jako první zdolal stěnu s obtížností 9c, jste už zase byl na skále. Vůbec jste neoslavoval?
Určitě jsem to oslavil, ale už mám vyhlédnutou novou cestu, kterou zkouším. Není tedy tak těžká.
Co jste říkal na ohlasy, které měl váš unikátní výkon po celém světě?
Je to pro mě samozřejmě čest, stejně tak i pro lezení. Náš sport si zaslouží osvětu. Snad k tomu přispěje také olympiáda v Tokiu, na které se sportovní lezení poprvé představí. Lezení si tu pozornost zaslouží, je to krásný sport. V člověku je přirozená touha vidět svět z výšky. Navíc nemá žádná složitá pravidla.
To si nejsem tak jistý. Jak byste mi jako laikovi vysvětlil rozdíl v obtížnostech skalních stěn 9b+ a 9c?
(smích) Nedá se to úplně zobecnit. Neexistuje na to vzoreček, který by člověku vyplivl, že cesta má takovou a takovou obtížnost. Je to relativně subjektivní a záleží hlavně na srovnání s jinými cestami. Já jsem už vylezl všechny cesty s obtížností 9b+ a teď mám tu odvahu říct, že tohle je ještě o stupeň dál. Ta trasa vyžaduje velmi specifické kroky a má zvláštní, skoro bych řekl až obskurní prvky.
V čem jsou ty kroky obskurní? Musel jste kvůli tomu trénovat něco speciálního?
Samozřejmě jsem na to musel trénovat, u takhle specifické cesty by to jinak nešlo. Vede v šedesátistupňovém převisu, což znamená, jako by člověk skoro pořád lezl po stropě. Jsou tam vysloveně extrémní místa, kde se člověk třeba musí otočit nohama napřed a vsunout levou špičku do spáry, která je velmi vzdálená, přičemž jste hlavou dolů. Hodně jsem kvůli tomu posiloval třeba lýtka.
Co je pro zdolání tak extrémní cesty důležité?
Je to velmi náročné, takže hodně důležité je během lezení odpočívat. Naštěstí tam jsou místa, kde to jde, kde se můžu pustit rukama, zaháknout se za kolena a viset hlavou dolů jako netopýr. (úsměv) Odpočinek to opravdu chce, protože některé sekvence mi dělaly velké problémy samy o sobě. Nejhorší byl jeden asi čtyřmetrový úsek kdybych ho bral jako samostatný boulder, byl by nejtěžší, co jsem kdy v životě lezl. Tady je to přitom jen součást celé trasy.
Kolik času vám nakonec trval úspěšný pokus?
Cesta měří 45 metrů a při úspěšném pokusu jsem ji lezl zhruba dvacet minut. Z toho deset minut ale připadá na zmíněný odpočinek, na to visení hlavou dolů. Je ale fakt, že ze všech těch pokusů jsem už znal cestu velmi dobře a tak jsem v některých fázích vysloveně sprintoval.
Říkáte, že jste stěnu znal už velmi dobře. Dá se spočítat, kolik času jste tady v Norsku celkem strávil?
Tu cestu jsem navrtal už v roce 2013, to znamená, že jsem ji celou slaňoval s vrtačkou v ruce a udělal jsem tam nýty. To už jsem věděl, že teoreticky by ta cesta mohla být schůdná, ale ještě jsem na to neměl. Hlavně silově. Vrátil jsem se tam loni a zkoušel to, pak letos. Celkem jsem si kvůli tomu udělal sedmkrát výlet do Norska, pokaždé tak na dva až tři týdny. Lezl jsem to stylem dva dny na skále, pak odpočinek. Určitě to celkem bylo alespoň deset týdnů pobytu.
A to bydlíte ve stanech?
Kdepak, není to žádná pustina. (úsměv) Jsme tady v kempu, bydlíme v chatičkách. Do nejbližšího města je to pár kilometrů.
Myslíte, že vaši cestu někdo brzy zopakuje?
(smích) Byl bych rád, kdyby si to někdo další zkusil, ale zatím to úplně nepředpokládám. Myslím, že si to jen tak někdo nevyzkouší.
A co vy? Brousíte si už zuby na ještě těžší výzvu?
Obtížnost 9c+ je určitě možná, ale já si myslím, že na to zatím nemám potřebnou výkonnost. Samozřejmě už ale mám v hlavě pár možných cest, které by byly takhle těžké, je to můj plán do budoucna.
Když čelíte takhle drsným výzvám, baví vás vůbec jít si doma v Česku jen tak zalézt třeba na obyčejné pískovcové skály?
Mně lezení baví, takže s tím nemám problém. Je pravda, že asi nevydržím moc dlouho lézt někde, kde je to pro mě až příliš lehké, ale zalezu si rád kdykoli. U nás je to v přírodě krásné, naše pískovce jsou světově unikátní.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
