Před deseti lety se společně se svojí sestrou učil od toho nejlepšího. Od Libora Hrozy, někdejšího držitele světového rekordu, bývalého českého reprezentanta a vicemistra světa z roku 2012. „Poprvé jsem si certifikovanou stěnu vyzkoušel v pražských Holešovicích. Byl to zlomový okamžik, protože právě tam nás se sestrou oslovil taťka od Libora Hrozy,“ vzpomíná Kříž.

Jan Kříž
- Datum narození: 11. února 1996
- Místo narození: Brno
- Student Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, obor Kondiční trenér
- Osobní rekord v lezení na rychlost: 5,92 vteřin
- Pořadí ve světovém žebříčku: 8.
- Lezecké úspěchy: vicemistr světa 2019, akademický mistr světa 2018, juniorský mistr světa 2014, mistr České republiky 2012, 2013, 2014, 2015, 2017, 2018, 2019

Už dvanáct let měří rychlostní lezci síly na jedné a té samé cestě. Patnáct metrů vysoká stěna zabere těm nejrychlejším pět a půl vteřiny. „Chyty už nevnímám. Soustředím se jen na trasu, kterou chci vyběhnout co nejrychleji. Snažím se překonávat své limity. Rychlost mi přirostla k srdci, nikdy mě neomrzí,“ vypráví rodák z Brna.

Pod Hrozovým vedením se ještě ten rok nominoval do české reprezentace a odjel na juniorské mistrovství světa, kde se dostal mezi šestnáct nejlepších. „Libor viděl, že nás to baví, a nabídl nám společné tréninky. Věděli jsme, že je mezi lezci špička, a využili jsme toho,“ pochvaluje si juniorský mistr světa.

Na ty největší závody se Kříž snaží už přes půl roku kvalifikovat, zatím však neúspěšně. Nejblíže k účasti na letošních olympijských hrách v Tokiu byl loni v srpnu, když na mistrovství světa v Japonsku skončil těsně na druhém místě.

VICEMISTREM SVĚTA, ALE BEZ TOKIA

Patnáctimetrovou stěnu sice zdolal první, nepodařilo se mu ale zastavit časomíru. Z titulu mistra světa a účasti na olympiádě se tak radoval Ital Ludovico Fossali. „Když záznam vidím, pořád mě to mrzí. Titul vicemistra světa je v takové konkurenci neskutečný, kdybych bral stříbro za normálních okolností, jsem nadšený. Zatím je tam ale pořád pachuť olympiády,“ lituje čtyřiadvacetiletý lezec.

V Tokiu se lezení na rychlost představí poprvé, a to v kombinaci s boulderingem a lezením na obtížnost. Poslední možnost, jak se kvalifikovat, má Kříž za dva týdny na mistrovství Evropy. „V Moskvě je jen jedno postupové místo. Kvalifikuje se pouze ten nejlepší, mistr Evropy. Pokud ale na předních příčkách skončí ti, co už mají účast na olympiádě jistou, vybojuje postup první dosud nekvalifikovaný lezec,“ vysvětluje Kříž.

BOJ O OLYMPIÁDU NEVZDÁVÁ

A stále věří, že Ondra nebude v Tokiu jediným českým lezcem. „Je to pro mě nejtěžší varianta, ale nevzdávám se. V Toulouse to nevyšlo o pár míst, chybí kousíček. Denně trénuji třeba pět hodin, všem disciplínám se snažím věnovat na sto procent,“ líčí akademický mistr světa z roku 2018.

I když by se mohlo zdát, že lezec po stěně běží, nejsou to nohy, které lezce na rychlost trápí nejvíc. Právě naopak, největší starost má Kříž o své prsty. „Často mívám natažené šlachy, záněty v poutkách. Většinou jsem taky dost odřený po celém těle. Riziková zranění jsou ale hlavně u prstů, kde může něco prasknout a trvá než se zahojí,“ říká.

Prsty ale nejsou to jediné, co u lezení na rychlost trpí. Kříž proleze za rok průměrně dvanáctery lezecké boty. „Stěna je jak šmirgl. I když na ni správně nemáme šlapat, protože to zpomaluje, je pár míst, kde se tomu nevyhneme. A každý kontakt se stěnou lezečky ničí. Po určitém čase začnou klouzat,“ popisuje.

Lezení na rychlost se Kříž věnuje deset let, za tu dobu už se mu doma pár lezeckých bot nastřádalo. „Mám je schované u dědy v dílně. Nějaké jsem rozdal kamarádům a taky přemýšlím, že je dám do škol. Botu velikosti čtyřiačtyřicet v dětském kroužku totiž nevyužijí,“ směje se Kříž.

ELIŠKA NOVÁKOVÁ