Přesto vydřela nejlepší české plavecké umístění a na čínské hry rozhodně nezapomene. „Vzpomínky zůstanou opravdu velké. Olympiáda byla úžasná. Všechno fungovalo na jedničku a v Londýně možná budou mít co dělat, aby se jí vyrovnali,“ směje se osmadvacetiletá brněnská plavkyně.

Už trošku vyšumělo zklamání? Myslíte, že s odstupem času budete brát osmou příčku pozitivně?
Já nevím. (Dlouze se zamyslí). Osmé místo. Je to asi dobré. Dostala jsem se mezi top závodnice. Ale přece jen přetrvává trochu zklamání. Člověk v koutku duše pomýšlel ještě výš.

Před závodem jste se prala s nachlazením. Jak ovlivnilo váš výkon?
Určitě ovlivnilo. Někdo může namítnout, že se vymlouvám. Ale poznala jsem to na sobě. Chyběla mi zdravá síla. Je to škoda. Nějaký ten rok se připravujete na tento závod a zdravíčko vás zradí v tu nejméně vhodnou chvíli.

Takže nepomohlo ani zpívání, které máte v průběhu závodu ve zvyku?
No, ani ne. Řekla bych, že to bylo takové nucené broukání. Nezpívala jsem si s takovou radostí. Spíš jsem si říkala, že mi to normálně pomáhá a nebudu muset vnímat nachlazení. Ale bylo to spíš naopak.

A trápila vás tréma tak jako při olympijské premiéře v Aténách?
Možná jsem byla trošku nervózní ze špatného zdravotního stavu. Jinak už jsem měla jistotu a zdravá nervozita přišla až v den závodu.

Když odhlédneme od plavání, jaké jste měla dojmy z Číny?
Olympiáda v Pekingu byla úžasná. Vše fungovalo na jedničku a všude nám pomáhali dobrovolníci.

Jak?
Třeba úplná maličkost: v našem desetipatrovém domě v olympijské vesnici nám dokonce otevírali i dveře. Tak jsme je aspoň učili česká slovíčka. Třeba ahoj a jak se máš, a pak nás zdravili česky.

Co dojmy z vesnice?
Působila na mě hodně živě oproti Aténám, kde to bylo celé vybetonované. Všude okolo rostla zeleň, vytvořili tam dokonce uměla jezírka. Přímo v areálu byl taky bazén, tenisové kurty, i když ty jsem objevila až na konci.

Chtěla jste potkat Ronaldinha. Podařilo se?
Bohužel… Aspoň jsem viděla Federera. To je takový můj úlovek. Taky mě zaujalo, když do jídelny přišla parta hodně vysokých chlapů. Americký basketbalový tým. Byli pořád v obležení fotografů. Ale vypadali jako pohodáři a celkem si to užívali.

A s vaším oblíbeným nakupováním jste se vyřádila?
Jo, nakoupila jsem dárečky pro rodinu. Byla tam spousta asijských tržnic.

Vypadají jako ty zdejší vietnamské?
Právě že ne. Jezdili jsme do jedné vedle Chrámu nebes. To byl osmipatrový barák, který připomínal obchodní dům Kotvu. Ale i tam se smlouvalo o sto šest. Počáteční ceny byly srandovně vysoké, tak jsem musela snižovat.

Co teď? Odpočinete si od plavání?
Ani moc ne. 9. září poplavu na mistrovství Evropy. Ale zatím nevím, jestli se mnou bude moci jet trenér Pepa Nalezený. Hodně mě mrzelo, že se mnou kvůli rozhodnutí svazu nemohl být v Pekingu. S Pepou se také domluvíme, jestli poplavu další svěťáky v Asii či finále Světového poháru v mexickém Cancúnu.

Jaké máte další plavecké plány?
Londýn je sice hodně daleko, ale určitě bych si tam chtěla zazávodit. S koučem nám trénink jde, tak uvidíme. A víte co? Strašně ráda zkouším nové sporty. Včera jsem si koupila nové silniční kolo a vrhnu se na triatlon.

Takže v roce 2012 startuje na olympiádě triatlonistka Pechanová?
Nikdy nevíte… (smích)