Jste dvojnásobná grandslamová vítězka. Jak vám to zní?
Úžasně. Moc hezky se to poslouchá. Jde o extra motivaci do dalšího tréninku a boje o tituly.

Dochází vám už, co jste dokázala?   
Ani ne. Zatím nebylo moc času na oslavy, protože jsme v půlce sezony. Až na konci roku úspěchy oslavíme. Teprve pak mi nejspíš všechno dojde. (úsměv)

Jak náročná byla cesta turnajem?
Hodně. Narazily jsme na kvalitní soupeřky a travnatý povrch je nevyzpytatelný. Stačí prohrát set a ztráta se pak těžko dohání. Není to jako na antuce nebo na tvrdém povrchu. Ve čtvrtfinále jsme utekly hrobníkovi z lopaty (česká dvojice první set prohrála a druhý vyhrála až v tie breaku – pozn. red.). Po těžkém utkání se to ale většinou zlomí a přijdou dobré výsledky. Je důležité být pořád pozitivní a bojovat do posledního míčku.

Ve finále jste narazily na Květu Peschkeovou a Američanku českého původu Nicole Melicharovou. Vnímala jste duel speciálně?
Určitě, šlo prakticky o české finále. Byla jsem ráda, že jsme si zahrály proti sobě, přestože postavit se proti Češkám je vždy nepříjemné. Jde o kamarádky a hráčky, které něco dokázaly. Květa i Nikča jsou hrozně příjemné holky.

Melicharová stejně jako vy pochází z Brna. Znáte se blíž?
Jasně. Znám její rodiče, kteří s ní často cestují. Hodně jsme se spolu bavili a chodili na jídlo. Jsou všichni moc hodní. Těší mě, že Nikča po neúspěšném deblovém finále vyhrála alespoň v mixu. Moc jsem jí gratulovala.

Povzbudilo vás před turnajem červnové vítězství na French Open?  
Stoprocentně. První titul bude navždy nejcennější. Dodal nám sebevědomí. Uvědomily jsme si, že můžeme vítězit na velkých turnajích. Po příjezdu do Londýna jsme se soustředily na každý zápas a nepřemýšlely nad titulem. Zároveň jsme věřily, že když budeme makat a bojovat, máme šanci.

Naposledy ovládla French Open a Wimbledon v jedné sezoně stejná ženská dvojice před patnácti lety. Jsou triumfy o to cennější?
Je to hezké. O historii jsem moc nevěděla, ale tohle nás potěšilo. Stejně tak, že jsme první deblistky, které Wimbledon vyhrály jako juniorky i dospělé. Je nádherné být součástí historie. Vidět své jméno na poháru nebo na stěnách mezi všemi legendami, jako jsou Martina Navrátilová nebo Jana Novotná. Je to obrovská prestiž.

Po juniorském vítězství ve Wimbledonu jste uvedla, že si větší nadšení necháte až po vítězství mezi dospělými. Jak velká tedy byla radost?
Když jsme před pěti lety vyhrály v juniorkách, nadšení bylo obrovské. Šlo o něco speciálního. Momentálně jsme dál mentálně, fyzicky a mámě něco za sebou. Titulu si ceníme trošku jinak. Radost je ale stejně velká. Je skvělé, že jsme si splnily sen každého tenisty a vyhrály grandslam.

Chutnaly wimbledonské jahody o to víc?  
Skoro jsem je nejedla. (smích) Ochutnala jsem jen jednu, protože jsme končily pozdě a šly hned na večeři. Poté jsme byly v královské lóži, kde na nás všichni koukali a tleskali. Usmívaly jsme se a fotily se s poháry. Všichni moc gratulovali, bylo to krásné.

Užila jste si i večeři pro šampiony?
Odnesla jsem si moc hezké vzpomínky. Prohodily jsme pár slov i s Novakem Djokovičem a Angie Kerberovou, která Wimbledon vyhrála poprvé. Novakovi jsme popřály, ať se mu dál daří, protože po zraněních ohromně bojoval. Je pro nás úžasné vidět, jak na sobě pracuje.

Stihla jste po návratu domů slavit i s nejbližšími?
Zašla jsem jen doma v Ivančicích na tenis, kde jsem ukázala trofej a poděkovala panu trenérovi, který se o mě odmalička staral. Bylo to moc příjemné.

Londýnský titul jste věnovala bývalé trenérce Janě Novotné, která na podzim podlehla vážné nemoci. Motivovalo vás vyhrát pro ni?
Když jsme se přibližovaly k finále, říkala jsem si, že by bylo nádherné vyhrát pro ni. O to větší jsem měla motivaci a snažila se zahrát co nejlepší údery. Nakonec se to podařilo. Splnila jsem, co jsme si s Janou řekly, když jsme se naposledy viděly. Speciální bylo taky to, že se nám podařilo vyhrát dvacet let po tom, co Jana ve Wimbledonu získala svůj největší titul.

Potěšilo vás, že pořadatelé připravili video, ve kterém ukázali wimbledonskou cestu Novotné?
Stoprocentně. Nejen kvůli mně, ale i pro ostatní lidi. Je důležité, aby se na Janu vzpomínalo v dobrém. Psala historii a obměkčila anglické fanoušky. Ukázala lidem upřímnost a emoce. Že jsme normální lidé a ne roboti. Strašně ráda na ni vzpomínám, o Wimbledonu mi vyprávěla hodně historek. Jana je pro mě extra motivace, ať na sobě neustále pracuju.

V roce 2013 jste s parťačkou Siniakovou ovládly grandslam ve Francii, Anglii i Americe. Jaký je cíl pro letošní US Open?  
Přejít přes první kolo, které je nejtěžší a vše se od něj odvíjí. (úsměv) Ani jedna z nás nepřemýšlí nad tím, že turnaj vyhrajeme, protože pak je to pro hlavu strašně těžké. Budeme makat a snažit se v každém zápase zvítězit. Když se to podaří, bude to pohádka.

Aktuálně máte jistou účast na podzimním Turnaji mistryň v Singapuru. Čekala jste, že se kvalifikujete tak brzy?
Rozhodně ne. Na začátku sezony jsme si řekly, že pokud se do Singapuru dostaneme, bude to super. Je to důvod, proč jsme se daly dohromady. Najednou jsme v půlce sezony a máme jistou účast. Strašně se těším. Půjde o novou zkušenost, která nás posune.

Podpořila jste ve Wimbledonu parťačku při zápasech dvouhry?
Jasně. Byla jsem se na Katku podívat a těšilo mě, že se probojovala až do třetího kola. Po vyřazení jsem s ní soucítila a snažila se ji podpořit, aby do deblu nastoupila s čistou hlavou. Chtěla jsem jí dodat energii, aby věděla, že můžeme společně uspět.

Dvouhra je stále priorita i pro vás?
Přesně tak. Snažím se hrát co nejvíc singlů, ať v žebříčku stoupám nahoru a hraju kvalifikace grandslamů. Cíl je pořád první stovka, která mi zatím bohužel uniká.

V deblu jste momentálně světová čtyřka, což je vaše dosavadní maximum. Věříte si v aktuální sezoně na vylepšení?
Ta představa je krásná, ale nepřemýšlím nad tím. Snažím se vyhrávat a sbírat další body. To je základ.

Jaké cíle jste si stanovila pro zbytek sezony?  
Hrát co nejvíc turnajů v singlu a deblu, ať se pořád posouvám. Bylo by krásné zakončit sezonu jako světová jednička ve čtyřhře, ale nekoukám na to. Když to vyjde, bude to skvělé. Pokud ne, nic se neděje. I druhé nebo čtvrté místo je krásné. Cením si, že vůbec můžu hrát velké turnaje. Nikdo nedoufal, že holka z Ivančic vyhraje grandslam nebo bude hrát na tak vysoké úrovni. Už to, co jsem doteď dokázala, je obrovské. Všechna dřina se zúročila a jsou z toho dva grandslamové tituly. Máme z toho všichni obrovskou radost.

Barbora Krejčíková
Narozena: 18. prosince 1995 v Brně
Držení rakety: pravé
Aktuální umístění ve dvouhře: 183. (nejlépe 121.)
Aktuální umístění ve čtyřhře: 4. (nejlépe 4.)
Největší úspěchy: vítězka čtyřhry na French Open a ve Wimbledonu, juniorská vítězka čtyřhry na French Open, US Open a ve Wimbledonu, finalistka juniorského Australian Open