Jak se snažíte pomoct?

Malá byla taková hodně neposedná, nespala ve dne, nespala v noci. (úsměv) Pro partnerku to bylo hodně náročné, snažil jsem se organizovat věci kolem domácnosti. A když to bylo možné, vzal jsem malou domů, aby si partnerka odpočinula. I přebalování jsem už zkoušel.

Na evropský šampionát jedete počtvrté, poprvé jste se jej zúčastnil už v roce 1999. Co se za to dobu změnilo?

Největší rozdíl oproti letošku je samozřejmě ten první turnaj v roce 1999. Tam jsem jel jako devatenáctiletý kluk po půl roce v národním týmu.Hrála tam starší generace vedená Jirkou Okáčem. On byl jediná výjimka. Tehdy většina kluků strávila kariéru v české lize, výjezd na mistrovství Evropy byl trochu exotika. Výlet za velkým basketbalem. Další turnaj v roce 2007 už byl jiný, hráli tam kluci, co nastupovali za evropské kluby. Před dvěma roky a letos už je to úplně něco jiného. Tým se obměnil jen minimálně. Je tady nová generace v čele s Tomášem Satoranským a Honzou Veselým. Jsem rád, že tady můžu s kluky být. Je to asi moje poslední léto s národním týmem, po Eurobasketu se nejspíš rozloučím.

Jak vnímáte svou roli v týmu?

Určitě je jiná než dřív. Jsem nejstarší hráč. Moje herní role už asi trochu ustoupí. Jsem jeden z kapitánů. Když budu na hřišti, mám organizovat hru a fungovat jako prodloužená ruka trenéra. Samozřejmě jde i o věci kolem. Můžu s kluky o různých věcech promluvit. Snažím se hrát vůdčí roli.

Budete na zářijovém mistrovství Evropy o to víc cítit odpovědnost za výsledek?

Všichni se chceme vrátit s dobrým výsledkem. Jsou takové smíšené ambice a očekávání. Chceme mít zdravé sebevědomí i respekt. Máme si dávat postupné cíle. Pokud postoupíme ze skupiny, bude to skvělé.

Jste poslední tým, který má za Českou republiku šanci se zúčastnit za rok olympiády v Rio de Janeiru. Máte to někde v hlavě?

To je spíš takový sen. Zahrát si na olympijských hrách je sen pro každého sportovce, i pro mě. Ale na olympijský turnaj se přímo kvalifikují pouze mistr Evropy a finalista. Do další kvalifikace se dostanou už jen čtyři týmy. Ta cesta je hodně těžká. Měli bychom zůstat při zemi.

Byla by to jediná věc, která vás případně donutí si ještě prodloužit reprezentační kariéru?

To určitě. Ale je otázka, jestli budu mír za rok vůbec ještě reprezentační výkonnost. Ale byla by to motivace.

S národním týmem se na Eurobasket připravujete víc než měsíc. Nehrozí vám ponorková nemoc?

Vůbec ne. V mých očích je tahle parta výjimečná. Máme velmi dobrý kolektiv, který se tvoří už několik let. U mě osobně určitě žádná ponorka nehrozí.

Minulý týden jste se na brněnském náměstí Svobody potkali s fanoušky. Na místě byly i basketbalové legendy a Kamil Brabenec před vámi do mikrofonu řekl, že vám na evropském šampionátu vůbec nevěří. Co si o tomto výroku myslíte?

To ani asi nebudu komentovat. To je každého názor, každého věc. Jenom doufám, že až jednou budu basketbalista v důchodu, nebudu mít takovou potřebu pořád říkat, jak za nás jsme všechno dělali dobře, hráli jsme skvěle a všichni ti mladí jsou…