Kam ve své kariéře řadíte nedělní čtvrté místo?

V Pardubicích jsem se umístil dvakrát na druhé příčce a jednou na třetí. Ale letošní bramborovou medaili stavím nejvýš. Vždy jsem měl totiž sen, že pojedu Velkou pardubickou na koni, kterého zároveň trénuju. To se mi teď v prvním roce vedení koní v Břeclavi povedlo.

Řešil jste v dostihu nějaký krizový okamžik?

Největší komplikace nastala, když koník ztratil podkovu. Chvíli se s tím vyrovnával, ale nakonec to zvládl bravurně. Je to starej mazák. Asi kilometr před cílem jsem ho nechal trochu vydýchat, sám si o to řekl. Pak předvedl výborný závěr. Ukázal, že má obrovské srdce.

Ve finiši jste mocně dotahoval nakonec třetího Klause…

Kdyby byl závod o něco delší, tak skončím třetí. Dostih má ale určenou délku, je zbytečné se o tom bavit.

Kterou překážku v kurzu závodu považujete za nejtěžší?

Většinou se mluví o Taxisově příkopu. Já to mám trochu jinak. Nejobtížnější překážku pro mě představuje Popkovický skok.

Při nedělním klání se v závodním poli motalo dost osamocených koní. Jedná se o velkou komplikaci?

Občas to dělá neplechu. Mně to ale vůbec nevadilo. Možná vítězovi Orphee des Blins překáželi víc, protože se toulali spíš kolem něj.

Na Taxisově příkopu upadla klisna Zulejka, která bohužel nepřežila. Jak se s tím žokej vyrovnává?

Mně se to stalo při Velké pardubické před třinácti lety. Jel jsem na Anatolovi, který si po pádu zlomil vaz. Je to jako když ztratíte přítele. Člověk se s tím musí srovnat a život jde dál. Je to tvrdé, ale nedá se nic dělat.

Dlouhá léta jste žil a pracoval v zahraničí. Jak jste se tam dostal?

Po revoluci jsem odjel s výučním listem do Švýcarska. Pak jsem se přesunul do Německa, v obou zemích se mi jezdecky dařilo. Nejdéle jsem pobýval osm let ve Francii. Jezdil jsem často i do Itálie, kde jsem poznal ženu svého života, která je Češka. Po dlouhé zahraniční anabázi jsem se tak vrátil do Čech a v současnosti pracuju ve stáji Bors Břeclav.

Před rokem a půl jste byl ve Francii týden nezvěstný. Co se přihodilo?

Trpím maniodepresivní psychózou, což jsem dřív nevěděl. Se stejnou nemocí bojoval i herec Miloš Kopecký. Léčím se u jeho bývalého doktora. Je to nepříjemné. Musím brát léky, ale dá se s tím žít.