„Co se týká závodění, je to můj největší úspěch. Hned za něj řadím vítězství ve světovém poháru v lezení na obtížnost, které je královská disciplína. Ale mistrovství světa je jednou za dva roky a je skutečně těžké v tu jednu chvíli všechno prodat," upozorňuje zlatý brněnský rodák.

V Mnichově se lezci předvedli na slavném olympijském stadionu, kde dlouhá léta hrával fotbalový Bayern. „Stadion má obrovské ochozy, mistrovství se odehrálo na jednom z nich. I tak přišlo na finále asi šest tisíc lidí," popisuje Ondra.

Při boulderingu zdolávají závodníci unikátní překážky postavené speciálně pro daný závod. Zvítězí ten, který jich zdolá nejvíc na nejmenší počet pokusů. „Ve finále jsou čtyři bouldery. Před tím posledním jsme dokázali tři zdolat já a Němec Hojer, který to ale zvládl na méně pokusů. Myslel jsem tedy, že už titul nezískám. Ale poslední překážku jsem zvládl a Hojer ne. O to lepší pocit byl, když jsem zjistil, že to vyšlo," líčí jedenadvaceti­letý lezec.

V polovině září ho ve Španělsku čeká další světový šampionát. Tentokrát v lezení na obtížnost, při které se závodníci snaží na stěně dosáhnout co nejvýš. „To je pro mě vrchol sezony. Na bouldering jsem se speciálně nepřipravoval, tréninky směřují k obtížnosti. Ale i u ní potřebuji nějaký silový základ, který využiji v boulderingu," vysvětluje Ondra.

Před dvěma roky skončil na šampionátu v lezení na obtížnost bronzový, nyní chce přidat zlato i v této disciplíně. „Jeden titul mistra světa už mám. Díky tomuto úspěchu se mi poleze v Gijónu lehčeji. Posledních sedm měsíců trénuji s vidinou tohoto závodu," těší se na vrchol sezony.

Úspěchy v obou disciplinách ho řadí mezi světovou špičku. „Moc lidí na světě obojí na takhle vysoké úrovni nezvládá. Od přírody jsem výbušnější typ, bouldering mi asi vyhovuje víc. Ale lezení na obtížnost je královská disciplína a musím na ni hodně tvrdě trénovat," upozorňuje mistr světa Ondra.

DAVID NEKVINDA