„Nemyslím si, že jsem na prestižní zámořskou soutěž připravený. Asi zůstanu ještě v Evropě. Nevylučuju možnost, že si za rok letní ligu znovu zkusím," povídal dvaadvacetiletý syn nejlepšího střelce české basketbalové historie Josefa Jelínka.

Zahrál jste si proti San Antoniu, Torontu, Denveru, Atlantě a New Orleans. Který ze zápasů vám utkvěl v paměti nejvíc?

Hned první proti Denveru. Byl to můj první zápas v letní lize, takže důvod je jasný.

Právě do tohoto duelu jste vtrhl ve velkém stylu. Překvapilo vás, jak vám to šlo?

Spíš než to mě udivilo, že jsem do hry zasáhl tak brzy. Jsem rád, že se mi vedlo.

V průměru jste na palubovce strávil necelých sedm minut na zápas. Stačilo vám to?

Byla to moje první účast na této akci. Spousta hráčů přitom do hry nezasáhla vůbec. Nemůžu si proto na minutáž stěžovat. Samozřejmě že bych chtěl větší, ale kdo ne?

Jaká byla úroveň v porovnání se španělskou ligou?

Vysoká. Byli tam basketbalisté, kteří si už v NBA zahráli, nebo ti, kteří byli draftovaní na vysokých pozicích. A taky spousta dobrých Evropanů. Styl hry je ale proti evropskému hodně rozdílný.

Hrál jste v dresu Dallasu a vyzkoušel jste si také zázemí klubu Mavericks. Jaké bylo?

Neuvěřitelné. Měli jsme všechno, co jsme potřebovali a možná i víc. (smích)

Jaké jste měl vztah se svými spoluhráči, kteří se samozřejmě chtěli také ukázat co nejvíc?

Všichni chtějí trenérovi dokázat, že můžou NBA hrát. Ale v šatně i mimo ni byli přátelští.

Na pár dní jste se ocitl v hlavním městě hazardu. Užil jste si i něco jiného než jen basketbal?

Denní režim nám nikdo neurčoval. V daný čas jsme museli být připravení k tréninku nebo zápasu. Takže jsme si užili nejen basketbal. Ale lehce. (úsměv)

Byl jste v kontaktu s Čechy, kteří oblékali dres Wizards?

S Tomášem (Satoranským) a Honzou (Veselým) jsem se viděl jednou po jejich zápasech, chvilku jsme pokecali.

Jaké byly reakce z Maverics na vaše výkony, dostal jste příslib budoucí spolupráce?

Zatím nic nevím, to je především věc mého agenta. Pokud se tak stane, bude to pro mě samozřejmě dobré.

Čeká vás reprezentační akce. Jak těžké je přehodit v hlavě „výhybku"?

Není složité přepnout režim. S trenéry jsem se zkrátka domluvil, že se k týmu připojím po svém návratu.

Jak vidíte české šance na mistrovství Evropy přes Bělorusko, Itálii, Turecko a Portugalsko?

Určitě jsou. Máme dobré soupeře, ale jsme připravení se o postup porvat a předvést co nejlepší výkony. I s trochou štěstí se nám to povede.