Znáte dobře finské hráče?

Jelínek: Většinu ano. Ale nemáme díky tomu výhodu. Nebo…? (obrací se na Sladkého)

Sladký: (přikyvuje) Nemáme. Poslední dva zápasy jsme s nimi zahráli hodně dobře. Na poradě s trenéry jsme si řekli co a jak na ně. Dost si věříme, na hřišti necháme všechno.

Finský tým už třetí šampionát po sobě staví na stejných hráčích, kteří už mají podle expertů vrchol kariéry za sebou. Jsou tedy letos zranitelnější?

Jelínek: Trochu ano. Jestli máme na šampionátu porazit, tak právě letos. Trenér Kettunen nepatří ve Finsku za příliš velkého odborníka, takže se bál udělat nějaké změny.

Sladký: Co vím, do federace se dostal na sílu. Alibisticky vzal dvanáct starších florbalistů z posledních dvou mistrovství a věří, že si utkání nějak sami odehrají. Finové tady zatím nepodávají perfektní výkony. To ani my, ale ve vzájemném utkání máme minimálně poloviční šanci na úspěch.

Berou vás Finové jako rovnocenného soupeře?

Sladký: Nemyslím si. Na reprezentačních akcích vystupují vždy sebevědomě, nikdy si nepřipouští žádný problém.

Jelínek: Určitě nejsou úplně nadšení, že narazí právě na nás, ale přemýšleli o tom tak dvě minuty. Do utkání půjdou určitě s tím, že jsou jasní favorité.

Probírali jste ještě nečekanou úterní porážku 4:5 od Lotyšska, která vás nasměrovala ve čtvrtfinále právě do cesty Finům?

Jelínek: Moc jsme se v ní pitvat nechtěli, ale nedalo nám to. Hlavně si z nepovedeného utkání musí vzít poučení a neopakovat stejné chyby.

Sladký: Zašli jsme do finské sauny, kde jsme vše probrali. Do postele jsem se dostal až ve čtyři hodiny ráno, ještě jsem si dvakrát pouštěl ten zápas. Teď ale za tím musíme udělat tlustou čáru. Čeká nás úplně jiný duel.

Oba nastupujete ve finské nejvyšší soutěži. Co vám tam schází?

Sladký: Hlavně sluníčko.

Jelínek: Vidím ho tam tak hodinu týdně, takže jsem si přivezl hlavně depresi. (úsměv)

Sladký: Už jsem tam třetí rok, takže už vím, co od toho čekat. Strašně moc se už těším na léto.