Letos se mu daří o poznání líp. Nasbíral už 33 bodů a před posledním závodem ve Valencii mu patří celková sedmnáctá příčka. Ve čtyřech posledních závodech však neviděl cíl. Za pády mohly z velké části technické problémy.

V Japonsku mu vypověděly službu brzdy a ve velké rychlosti se poroučel na zem. „Kdo má nějaké narážky na můj pád, tak bych mu ho přál zažít. Řítit se dvousetkilometrovou rychlostí do zatáčky bez funkčních brzd není vůbec příjemné. Byl jsem dost podělanej," říká čtyřiadvaceti­letý pilot.

Jaký pocit máte z letošního soutěžního roku?

Po loňské katastrofální sezoně, kdy jsem získal pouze pět bodů, byl relativně dobrý. Tedy rozhodně až na ty poslední čtyři závody. V nich se mi bohužel přilepila na paty smůla. Začalo to ve španělském Aragonu a vyvrcholilo to porouchanými brzdami v Japonsku. To bylo hodně nepříjemné, protože mi motorka přestala úplně brzdit a já se poroučel ve velké rychlosti na zem.

Můžete detailněji popsat, co se v Japonsku přihodilo?

Brzdy nás zlobily už dřív. Při závodě jsem cítil, že se mi brzda propadá do ruky a ztrácí tlak. V zatáčkách to běžně chodí tak, že hodně zabrzdím a postupně povoluji. Takhle jsem musel v zatáčce na brzdu ještě přitlačovat. Bylo to hodně nebezpečné. Jak se střídalo zatížení předního kola, mohlo kdykoli podklouznout. To sice přesný důvod mého pádu nebyl, poslalo mě to však dost dozadu. V jedné zatáčce mi pak brzda vypověděla službu nadobro. Přijel jsem do ní, a najednou jsem cítil, jako by mi prasklo lanko. Páčka se mi úplně propadla do ruky, a motorka nebrzdila. Jel jsem rychlostí dvě stě kilometrů za hodinu do zatáčky, do které se najíždí zhruba sedmdesátkou. Nešlo s tím nic dělat, čekal jsem, že až vjedu do trávy, tak spadnu. To se také stalo.

Co jste si říkal, když jste se nekontrolovaně řítil do zatáčky?

Je to hrozně nepříjemné. Člověk se musí vmžiku rozhodnout, co provede. Zachraňování je v tomto případě sebevražda. Nějaký nájezd do kačírku a vyrovnání motorky nepřipadalo v úvahu.

V různých diskuzích se po čtyřech nezdarech opět objevuje přezdívka „Padája". Štve vás to?

Když tohle někdo prohlašuje po závodech v Aragonu nebo Japonsku, kde mě naprosto zradila technika, tak to nechápu. Přál bych jim zažít jet takovou rychlostí do zatáčky a pak zjistit, že vám motorka nebrzdí. Tohle mi vadí, protože z pádu v Japonsku jsem byl dost podělanej.

S čím půjdete do příštího motocyklového roku?

Rozhodli jsme se vyměnit problematické brzdy. Přecházíme ke konkurenční firmě, kde máme tovární podporu. Měl bych mít k dispozici i motorku s jiným motorem. Díky těmto změnám věřím, že budeme zase o krok blíž lepším výsledkům. Snad nám bude přát i štěstí.

V Misanu jste jedenáctým místem zaznamenal nejlepší sezonní výsledek a vyhrál třídu open. Poté jste prohlásil, že kvůli tomu vás stále baví soutěžit. Platí pořád cíl být top v open třídě?

Jinou možnost ani nemáme. Zatím nikdo z jezdců mezi tovární stroje moc neprorazil. Snad kromě Espargara, který jednou zajel pódium. I když jeho motorka není úplně „openová". Bojovat musíme s netovárními motocykly a s hondami. Díky lepšímu materiálu chceme v příštím roce potrápit i tovární stroje. Třeba motorky Ducati můžeme snad důkladně potrápit.

Vždy jste se porovnával s Japoncem Aoyamou, který jezdí na podobné motorce. Nějak vám ale odskočil…

Aoyama jezdí neuvěřitelně. Jsem vytočenej. Když byly pro mě špatný závody, tak technika fungovala. Naopak při mých oblíbených podnicích materiál selhal. V Aragonu, Japonsku, Austrálii i teď v Malajsii jsem mohl slušně bodovat. Popadalo i dost lidí. Bohužel se to nevyvedlo. To nepočítám ještě začátek sezony, kdy se moje operované rameno nenacházelo ještě v dobrém stavu. Můžu si za to i trochu sám. Třeba v Malajsii jsem nadoraz nemusel jet a bral bych body za nějaké dvanácté místo.

Čeká vás Valencie, místo, kde jste před čtyřmi roky slavil v kubatuře Moto2 jediné vítězství v mistrovství světa. Je reálné vás vidět vepředu i letos?

V open třídě to určitě připadá v úvahu. Uvidíme, jak na tom ve Španělsku budou tovární stroje. V některých závodech mě překvapilo, o kolik byly před námi, jindy mi na ně zas tolik nescházelo.

Těšíte se, až si po závěrečném podniku konečně odpočinete?

Ano. Plánuju aktivní dovolenou. Něco takového už potřebuji.

Co se chystáte dělat?

Paradoxně pojedu zase na motorce. Na pár dnů si vyjedeme na přírodní vyjížďku.

Nedávno jste nastoupil na doktorské studium na Univerzitě obrany. Vrhnete se také na školu?

Nebude to vůbec jednoduché. Mám předměty, o kterých toho moc nevím. Musím se do toho pustit, abych splnil zkoušky a mohl pokračovat ve studiu dál. Je to něco, co mě baví a třeba se tomu jednou budu věnovat i profesně. Momentálně se však plně soustředím na závody.

Kdy začne tvrdá příprava na následující rok?

Určitě před Vánoci.

Jak vnímáte neustálé dohady o penězích na brněnskou Grand Prix?

I když se říká, že to pro mě není úplně nejoblíbenější víkend, tak doufám, že to vyjde dobře. Pro všechny by byla ohromná škoda, kdyby dlouhá tradice skončila.