Když sledujete nádherná zvířata se zapletenou hřívou a ohonem, na kterých se s velkou noblesou nese jezdec v černém fraku, bílých kalhotách a nablýskaných holínkách, máte pocit, že jste se vrátili minimálně o stovku let v čase na anglický šlechtický dvůr. Tento pocit umocní i pohled na krásnou ženu v sedle. A přesně tímto případem je Ema Jančářová, která minulý víkend zajela stříbrnou jízdu ve Velké ceně Brna. „Žen je v našem sportu víc, ale není to tím, že by chlapi byli horší. Jen ženské vypadají trošku líp,“ směje se Jančářová.

Ve finále Malé rundy si brněnská jezdkyně s koněm Athosem připsala opravdu nečekaný úspěch. „No tak to si tipněte, jak se cítím? Spokojenost je vážně veliká. Nic podobného se nám zatím nepodařilo. Myslím, že to může být motivace pro české chovatele. Je to super,“ zářila v nedělním odpoledni štěstím.

Stříbrná medaile z jediného světového poháru v této disciplíně konaného na území České republiky je rozhodně parádním úspěchem. Přesto si brněnská závodnice sympaticky uvědomuje, že jí k umístění na bedně pomohlo několik důležitých aspektů. „Celkově bych řekla, že úroveň závodu byla oproti loňsku trošku nižší. Mohla za to finanční krize, je rok po olympiádě, prostě nám to všechno docela dobře nahrálo do karet,“ svěřovala se.

Kvůli nedostatku peněz musí spořit i svět jezdectví. Účast na evropských kolbištích si majitelé koní v poslední době několikrát rozmýšlí a častokrát svoji přihlášku stáhnou. Po olympijských hrách také tradičně nastane hromadné prodávání úspěšných koní, takže se konkurence výrazně tenčí. „Cena koně, který startuje na olympiádě ohromně naroste. Takový kůň se potom může prodávat i za čtyři miliony eur,“ pokračuje ve vyprávění usměvavá jezdkyně.

Přes všechnu parádu je ale druzura náročnou disciplínou, kdy závodník musí výkon jako každý sportovec vydýchat a kůň se leskne krůpějemi potu. Nejen kür, kdy jezdec s koněm tančí na hudbu, je opravdu obtížnou záležitostí. „Můj kůň je naštěstí muzikální, takže ho to baví. Má skvělý charakter, a i když už mele z posledního, tak ze sebe pokaždé vymáčkne úplně všechno,“ dodává sympatická tmavovláska. „Ve stáji Atíček papá mrkvičku made in Tesco,“ směje se a chválí svého dvanáctiletého valacha s mušketýrským jménem Athos.

V drezurním obdelníku se snoubí estetičnost s výkonostní stránkou. V kombinaci souhry jezdce a koně je drezura prostě obdivuhodným sportem.