Začátkem února jste vybojoval svou první medaili na mistrovství republiky dospělých, když jste nestačil pouze na dnes už devítinásobného vítěze Petra Koukala. Věřil jste, že ho překvapíte a zvítězíte?

Po semifinálové výhře nad Milanem Ludíkem jsem věřil, že ve finále můžu mít šanci. Snažil jsem se na to nemyslet, protože když si při zápase připustíte tuto myšlenku, může to výrazně ovlivnit váš výkon. Ve vítězství jsem proto věřil, ale snažil jsem se nad tím moc nepřemýšlet.

Ve finále jste vyhrál první set. Jste spokojený s předvedeným výkonem?

Z celého zápasu jsem spokojený se setem a půl. Zbytek se mi nepovedl tak, jak bych chtěl. Určitě ale převažují pozitivní pocity.

Jaký styl hry na českého šampiona Koukala platí?

Na Petra se musí hrát všechny údery dolů pod nohy. Těží ze své výšky, má dobrou křivku úderů a velice těžko se proti němu brání.

Finále navštívilo přes dva tisíce diváků. Jak jste si užil rekordní návštěvu a bouřlivou atmosféru?

Návštěvnost mě překvapila. Před takovou diváckou kulisou jsem nikdy nehrál. Byl to obrovský zážitek. Lidé hodně povzbuzovali, což mělo velký vliv na můj výkon.

Kam ve své kariéře řadíte tuto stříbrnou medaili?

Nejvíce si stále cením vítězství na mezinárodním turnaji v Litvě z loňského roku. Stříbrnou medaili ale řadím hned na druhé místo.

Minulý týden jste reprezentoval Českou republiku na mistrovství Evropy družstev v Kazani. V základní skupině jste vyhrál dva zápasy ve dvouhře. Porazil jste litevského i irského soupeře. Do rozhodujícího utkání s Německem jste ale ve dvouhře nezasáhl. Proč?

Trenér dal přednost zkušenějšímu hráči. Nechtěl, aby došlo k okamžiku, že bych při zápase vypnul nebo prohrál pár výměn za sebou, což by mohlo ovlivnit můj výkon. Jsem ještě mladá a horká hlava, zatímco Honza Fröhlich je zkušený lišák. Trenér chtěl mít jistotu, že alespoň jeden bod proti Německu urveme.

Ve čtyřhře jste nastoupil po boku Koukala, se kterým jste se utkal ve finále českého šampionátu. Byla to pro vás velká změna a nezvyk?

S Petrem se známe odmalička a jsme kamarádi, protože jsme spolu trénovali hodně dlouho v Praze. Soupeři jsme proto byli pouze při finálovém zápase. Hned po něm veškerá rivalita zmizela. Při čtyřhře v Kazani jsme byli jeden tým a snažili se vyhrát a získat bod.

Po porážce 1:4 na zápasy s Němci jste na turnaji skončili v základní skupině. Měli jste na to porazit je?

Měli jsme maximálně možnost získat ještě jeden bod, ale jinak jsme neměli jsme šanci. Rozdíl je především ve čtyřhrách, protože hráči spolu denně trénují a jsou na sebe zvyklí.

Na mistrovství Evropy jste se utkal se zkušenými a kvalitními hráči. Byl jste nervózní?

Byl jsem překvapený, ale nervózní jsem se téměř necítil. Obával jsem se, že budu víc. Z turnajů jsem na podobné soupeře zvyklý.

DAVID VONDRA