Na párové čtyřce s kormidelníkem s ním seděli bývalý skvělý skifař Václav Chalupa, předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, mistr světa na lehkém skifu Michal Vabroušek a předseda Českého veslařského svazu Dušan Macháček. „Jeli jsme tam z výkopu. Na přímořské veslici jsme seděli poprvé až v Řecku," smál se brněnský rodák, který závodí za pražskou Duklu.

Kormidloval jste někdy loď s tak hvězdnou posádkou?

Zvučná jména to jsou. Ale v Řecku jsme jeli už jako veteráni, nejmladší v lodi byl devětatřicetiletý Michal Vabroušek. Beru to tedy trochu jinak, než když jsem kormidloval na vrcholných akcích v klasickém veslování.

Kdo nabité sestavě šéfoval?

Na lodi je to dané. S Vencou Chalupou, který byl v posádce veslovod, jsme to zvládli dobře.

Oldřich Hejdušek
Narození: 1. října 1957, Brno
Výška: 160 centimetrů
Váha: 50 – 55 kilogramů
Sport: veslování – kormidelník
Oddíly: Lodní sporty Brno, Dukla Praha
Největší úspěchy: 23 vítězství na Primátorkách, OH – 6. místo (1980) a 8. místo (1988), MS – 2. místo (1979), 3. místo (1982), 3. místo (1991), 2. místo (1993), 2. místo (1996), 2. místo (2009), ME – 1. místo (2007), 3. místo (2010)

Dovolil jste si na zkušenou posádku zařvat?

Určitě. Na moři jsou jiné podmínky, kluci potřebovali trochu usměrnit a od toho tam jsem. Žádné servítky jsem si nebral.

Pokolikáté jste se zúčastnili závodů v přímořském veslování?

Byla to zkouška ohněm. Jeli jsme úplně poprvé. S nápadem přišel Dušan Macháček. Domluvili jsme se, že to zkusíme.

Jak dlouho jste se připravovali?

(Smích) Jak říkáme my veslaři, jeli jsme tam z výkopu. Na párové přímořské čtyřce jsme seděli poprvé v Řecku. Speciální loď nikdo v České republice nemá. A těžko jsme se scházeli i kvůli nedostatku času. Každý se spíš připravoval individuálně. I když já, Dušan a Michal jezdíme společně i na veteránské osmiveslici.

V čem se liší přímořské veslování od toho klasického?

Rozdíly jsou gigantické. Jede se na moři, které bývá často neklidné. Lodě jsou také úplně jiné. Ta na moře je robustnější, aby se nepotopila. Běžná čtyřveslice váží zhruba pětapadesát kilo, kdežto přímořská třikrát tolik. Navíc se startuje hromadně a při závodě dochází běžně ke kontaktu, což je ve veslování dost neobvyklé.

Má přímořské veslování nějakou tradici v České republice?

Nemá. Ale reprezentantky z Brna Gabriela Vařeková se Zuzanou Bahulovou obsadily v Soluni na dvojskifu čtvrté místo a minulý rok skončily na šampionátu ve Švédsku páté.

Jaké podmínky vás v Řecku při soutěži provázely?

V rozjížďce panoval klid jako na Príglu. Ve finále to ale bylo dost divoké. Hodně foukalo a byly asi metrové vlny. Veslařský očistec.

Hrozilo vám při závodě, že se překlopíte?

Úplně ne. Lodě jsou na vlny stavěné. Ale při soutěži došlo k mnoha kolizím s ostatními loděmi. Startuje totiž šestnáct posádek najednou.

Skončili jste na dvanáctém místě. Jste s výsledkem spokojený?

Do Řecka jsme si jeli hlavně užít jiné veslování. Ale já jsem trochu naštvaný. Při finále jsme se pohybovali kolem pátého místa a pak se nám ulomilo kormidlo. Vlny si pak s námi dělaly, co chtěly. Nejprve jsem chtěl kormidlo spravit, ale nešlo to. Pak jsem šel úplně na kraj lodi a zkoušel kormidlovat pomocí lanek, což také nefungovalo. Stěží jsme se dostali do cíle. Spousta lodí nás ještě předjela. Je to trochu škoda a kazí nám to dojem.