Legendární fotbalový i hokejový útočník dnes slaví osmdesáté narozeniny. Deník Rovnost s ním nedávno dělal rozhovor do seriálu Když tady zářil. O čem také mluvil?

O utajovaných začátcích. Bubník začal se sportem poměrně pozdě. Ve dvanácti letech. Přitom nechybělo moc a z velké postavy českého sportu byl zahradník. Po svém otci. „Sport jsem měl od rodičů zakázaný. Maminka říkala: Máš školu, teprve pak můžeš dělat něco jiného,“ vzpomíná rodák z Kelče.

Mladý talent tak dlouho sportoval potají, aby jej rodiče nenachytali. Teprve později začali ustupovat. „Táta seděl u holiče a ten se říká: Včera jsem byl na fotbale. Ten Vlastík je váš syn? Hraje výborně… Otec pak přišel vyvalený domů a odnesla to maminka. Ale postupně tomu začal fandit,“ vzpomínal Bubník.

O „obojživelnosti“. Jako jeden z posledních profesionálních československých sportovců kombinoval fotbal s hokejem. V obou sportech se propracoval až do československé reprezentace.

„Postupem času to šlo čím dál tím hůř skloubit. Pořád mi někdo říkal: Tak už si, proboha, vyber! Nakonec jsem tak učinil počátkem šedesátých let. V Brně jsem hrál dál jen hokej, později následoval odchod do Vítkovic a nakonec zahraniční angažmá v rakouském Feldkirchu. Který ze dvou sportů měl raději? „To nejde rozhodnout, já miloval obojí i celý sport,“ krčil rameny.

O nerozlučném parťákovi. Vlastimil Bubník spojil hokejový život s brněnskou Kometou, kterou dotáhl ke všem jedenácti titulům, které v téměř šedesátileté historii získala. Na ledě vynikal vedle nerozlučného parťáka Bronislava Dandy.

Končilo to gólem

„S ním jsem si rozuměl nejlíp. Měli jsme k sobě jsme vždycky nějakého údržbáře, který se vracel. Byli jsme už dopředu domluvení, co uděláme. A pak to vyšlo,“ připomínal krásné kombinace, které často končily gólem.

O Sovětech. S československou reprezentací prožil devět šampionátů, čtyři olympiády i nezapomenutelné příběhy. Třeba jak se Sověti od Čechoslováků učili hrát hokej. „Byli výborní. Zpočátku měli obyčejné brusle na kličku. Zvali kluby i národní mančaft, aby si nás mohli nafilmovat v akci. Jednou jsme v Rusku přišli do kabiny a měli jsme všechno zpřeházené, všechno si natáčeli a podle videa pak trénovali. Byli na tom pak bruslařsky mnohem líp. A další rok přijeli v úplně nové výstroji,“ vyprávěl Bubník.

O zatýkání. Komunistická garnitura nepustila v roce 1950 reprezentaci na mistrovství světa v Londýně a pak její výkvět včetně Bohumila Modrého nebo Stanislava Konopáska pozatýkala a některé poslala do lágrů. „Moravská část reprezentace měla štěstí. Když nás nepustili do Londýna, Vláďa Bouzek v Praze říkal: Pojeď pryč. To nemá cenu.“ I proto se vyhnuli setkání hokejistů v restauraci U Herlíků, po němž StB pozavírala reprezentanty. „Věděli jsme, o co šlo. Ale v Rudé hvězdě jsme o tom raději moc nemluvili. Mezi hráči jsme si říkali, že to byli hajzli. Ale museli jsme si dávat pozor,“ líčil Bubník.

O rekordním zápise. Bubník jako hokejový útočník logicky vynikal ve střílení gólů. I když v trochu jiném měřítku než současní sportovci… Na hokejovém mistrovství světa v roce 1955 nasázel Finům devět branek v jednom utkání. „Oni tenkrát nebyli tak dobří. Prostě se mi zápas povedl,“ říkal skromně o nevídaném výkonu.

O sportu v televizi. Osmdesátiletý Bubník také kvůli umělé srdeční chlopni už nemůže aktivně sportovat. Sportovní dění však pravidelně sleduje v televizi. „Mám rád box, kulečník nebo třeba golf,“ vypočítával Bubník.

O fair play. Skvělý brněnský sportovec nevynikal jen na trávníku a ledě. Místo dlouhosáhlého dokazování stačí jednoduchá statistika. „Ve fotbale jsem nikdy nedostal žlutou kartu. Na co faulovat? Já byl nejvíc faulovaný,“ smál se Bubník.

VLASTIMIL BUBNÍK

Vlastimil Bubník se narodil 18. března 1931 v Kelči. Už jako malé dítě se s rodinou přestěhoval do Brna. Patří mezi hrstku domácích sportovců, kteří na vrcholové úrovni zvládali více odvětví. Je poslední z takzvaných obojživelníků. Skvěle si rozuměl s hokejkou i s balonem. „Oba sporty jsem miloval stejně,“ svěřil se Bubník, který v létě nastupoval v útoku brněnské Zbrojovky a v zimě v barvách sousední Rudé hvězdy (Komety).

V Brně se „Bubál“ podílel na zisku všech jedenácti titulů Komety. V nejvyšší hokejové soutěži zaznamenal dohromady 300 branek. Dalších 121 jich přidal ve 127 zápasech za reprezentaci a v Klubu hokejových střelců, který sčítá zásahy v národním mužstvu a v lize, mu patří desáté místo. Zahrál si na čtyřech olympijských hrách a dalších pěti světových šampionátech. Na OH 1964 v Innsbrucku získal bronz, na kontě má i stříbro a dva bronzy z mistrovství světa. Na MS 1961 ho vyhlásili nejlepším útočníkem turnaje.

Fotbalový dres se lvíčkem na prsou oblékl Bubník jedenáctkrát a dal čtyři góly, jedním z nich přispěl v roce 1960 k bronzu z Poháru národů. Krátce nato se začal věnovat jen hokeji. V roce 1966 odešel do Vítkovic, v závěru kariéry hrál za rakouský Feldkirch. Počátkem 70. let skončil a vrátil se do Brna, kde trénoval převážně mládež.