Hartha poznali bratři Pospíšilové už na začátku kariéry v brněnské Královopolské strojírně. „Začínali jsme pod ním v sedmi letech a vedl nás až do našich pětačtyřiceti," spočítal Jan Pospíšil.

Rodilý Vídeňan Harth byl sice trnem v oku některých tehdejších politiků, ale Pospíšilové na něj nedali dopustit. „Byl pro nás nejen trenér, pod kterým jsme podstupovali neskutečně tvrdé dávky, ale nahradil nám i otce, který padl na konci druhé světové války. Navíc byl Harth i psycholog, který dokázal usměrnit naši bratrskou rivalitu," vzpomněl si Jindřich Pospíšil na svého kouče.

Právě nekompromisní přístup ke kolové a sportu představoval Harthův charakteristický rys. „Na tréninku k nám byl nesmírně tvrdý, nic nám neodpustil. To se pak projevilo i na závodech. Když jsme přišli z vycházky třeba jen o pět minut později, tak nás ráno vzbudil v šest a bez snídaně jsme šli trénovat," vysvětlil Jan Pospíšil.

Místo za brankou

Harth se proslavil tím, že při zápasech svých svěřenců monitoroval dění na hřišti za jednou z branek. „Všichni se nás báli, když stál Harth za brankou. Seděl v rohu u mantinelu, v ruce držel patnáctku klíč. Že byl naštvaný, jsme poznali podle toho, že bouchal tím klíčem do mantinelu. Za ty roky jsme už byli tak naučení, že nám radil jen posunky, kam máme střílet," povídal Jan Pospíšil.

Slavní bratři pod Harthem získali také osmkrát ocenění Král cyklistiky a v roce 1979 se stali sportovci roku.

Poslední rozloučení s Harthem bude v pondělí ve čtvrt na pět odpoledne v obřadní síni brněnského krematoria v Jihlavské ulici.