Bude to opravdu naposledy?

Přiznám se, že od doby, co dělám trenéra, se do vody dostanu sporadicky. Spíš z nostalgie si chci ještě v Brně zazávodit. Doufám, že mě moji svěřenci porazí. Měli by, cepuju je hodně. (smích)

Jsou na vás namotivovaní?

Nejsem si jistý, jak to vnímají. Ale vědí, že jsem občas uměl překvapit, takže možná malý strach mají. Už však netrénuju, takže tělo je takové líné.

Myslíte, že s vámi po posledním závodě v kariéře zacloumají emoce?

Na nějakých závodech už jsem byl jako trenér, zvykl jsem si, že už stojím na břehu. Nervy mám pořád, i když už ne za sebe, ale za ostatní. Možná na Velké ceně to bude trochu jiné, když uvidím, jak závodníci nastupují na finále, to s člověkem na chvilku zacloumá, ale už jsem se v nové pozici srovnal. Zatím nevím, jaké to bude, až naposledy vylezu z vody.

Martin Verner
Českou republiku reprezentoval patnáct let, zúčastnil se dvou olympijských her a tří univerziád. Devětkrát bojoval na mistrovství světa, sedmnáctkrát na mistrovství Evropy v krátkém či dlouhém bazénu. Ve sbírce má 68 individuálních titulů mistra České republiky, další 61 přidal ve štafetových disciplínách. Podílel se na osmnácti titulech Komety Brno v celostátní lize.

Přijede se podívat hodně přátel či příbuzných?

Má přijet maminka, ale možná ani neví, že ještě poplavu. Spíš je v plánu po závodě nějaké rozloučení se mnou, proto přijede. Vlastní start už tolik neprožívám. Je důležité, aby plavali dobře moji svěřenci. Neřeším, jak dopadnu.

Trénujete dospělou skupinu plavců. Poslouchají vás?

Někdy musí trochu víc bojovat. Včetně Petra Bartůňka už jsou všichni mladší než já. Někdy jsem překvapený. Nebyl jsem nějaký svatoušek, taky to se mnou trenér měl těžké. Přesto někdy žasnu nad tím, co si myslím, že je samozřejmé, ale není a musím to vysvětlovat. Vždy se však srovnáme.

Hlídáte na soustředěních večerky?

Ještě jsme nikde nebyli, podzim byl krátký. Nehlídám je, jsou to dospělí lidé. Teď mi přicházejí mladší kolem patnácti a šestnácti let, za ty mám zodpovědnost, protože ještě nejsou zletilí. S nimi si musíme popovídat víc, aby nám nezvlčeli. (úsměv)

Naplňuje vás trenéřina?

Baví mě. Nejlepší je, když vidím, že se začíná něco dařit. Matěj Vobořil měl před třemi týdny krizi, nahrnula se na něj únava a měl toho hodně ve škole. Byl skleslý. Pobavili jsme se o tom a pak na závodech v Rakousku udělal několik osobáků. Pak jsme byli v čínské restauraci, kde dávali po jídle pro štěstí sušenky se vzkazem. Tam měl napsané, že disciplína a trpělivost vedou k úspěchu.