I když on už u toho nejspíš nebude. „Končit se má totiž na vrcholu,“ směje se pětatřicetiletý gólman. „Už loni jsem zvažoval, že s házenou praštím. Kvůli rodině a práci to teď musím udělat,“ dodává vážnějším tónem bezmála dvoumetrový brankář, který svému týmu výraznou měrou pomohl ve vítězné baráži proti Dvoru Králové.

Jeho přínos pro mužstvo vyzdvihl i brněnský kouč Zdeněk Missbach, který na brankářskou dvojici Oppelt – Vejtasa v celé sezoně hodně spoléhal. „Já i Honza toho máme hodně za sebou. Hrajeme spolu od starších žáků, dokážeme si vyhovět, proto naše spolupráce funguje. Ale tým potřebuje perspektivu, dlouhodobě na nás stavět nemůže,“ říká realisticky zkušený hráč, který má přezdívku Pól. Přesto o své kariéře definitivně ještě nerozhodl. „Znáte to. Nikdy neříkej nikdy,“ usmívá se borec, který na dresu nosí číslo šestnáct.

Brňané si po letošní sezoně můžou připadat jako fotbalová Sparta. Stejně jako hráči v rudém, i Královopolané prošli prvoligovou sezonou bez jediné porážky. Připsali si dvacet vítězství a čtyři remízy. „Přitom jsme měli sestoupit, až ekonomické problémy jiných nás hodily zpátky. Série neporazitelnosti je unikátní. Stále jsem čekal, kdy padneme a pořád nic. Vydrželo to až do konce,“ ještě teď kroutí hlavou Oppelt.

Kde hledat příčiny úspěchu? „Bojovali jsme jako tým. Nespoléhalo se jen na základní šestku, měli jsme vyvážené všechny posty. A hlavně se nám začalo dařit, občas pomohlo i štěstí, jindy jsme zápas vyloženě urvali. Sami jsme byli překvapení, jak nám to šlape. Sezonu před tím to zase byla jedna velká deka,“ vykládá stokilový pořízek.

Výborná parta, to spojení uslyšíte v týmu královopolských házenkářů ze všech koutů. Důkaz? Třeba jednotně obarvené vlasy před klíčovou baráží. „My starší jsme k těmto nápadům trošku zdrženlivější, ale když už kabina jednou rozhodne, tak do toho musí jít všichni. Jinak by týmová chemie nefungovala,“ tvrdí Oppelt.

Dobrá nálada v kabině nechyběla, brněnský tahoun s úsměvem připomíná tradiční „hecovací“ proslovy spoluhráče Viktora Hastíka. „Po každém pátečním tréninku parodoval Mela Gibsona z filmu Statečné srdce, když hlásil, že v zápase nám můžou vzít body, ale ne svobodu. V jeho podání to vyznělo hodně vtipně,“ přibližuje uvolněnou atmosféru v týmu.

Se svými spoluhráči si postup do extraligy pořádně užil. „Oslavy byly krásné, a to nás ještě čeká oficiální zakončení sezony. Prostě celkově povedený rok. Bohužel donekonečna hrát házenou nemůžu. Až mi to přijde líto,“ hlesne.