Vítěz získá do svého držení velmi ceněnou trofej – pás profesionálního mistra světa organizace WBO v superwelterové váze do 69,9 kilogramu. „Manažeři dostali zápas do Brna, kde jsem se narodil. Nemohl jsem si přát víc, než boxovat odvetu před domácím publikem,“ prohlásil třiatřicetiletý mistr Evropy EBU.

Když jste se s Dzinzirukem na tiskové konferenci spojil po skypu, skoro se zdálo, že jste spíš přátelé než soupeři?
Známe už od prvního duelu před třemi lety, absolvovali jsme bok po boku tiskovky, spoustu společných fotografií. Box bereme oba stejně, je to sport, necítíme k sobě žádnou zášť. Myslím, že jsme si sedli do noty, nikdo nebyl naštvaný nebo vůči druhému agresivní.

Jenže vy jste se po porážce v Drážďanech hodně zlobil…
Jen jsem nebyl spokojený s výsledkem. Zdálo se mi, že jsem poškozený, což mu chci vrátit. Ale vše si logicky šetřím až na zápas, nebudu působit agresivně před duelem, to do sportu nepatří.

Taky jste si rýpl, že výsledek bude opačný.
Sergej v České republice nikdy nebyl, Brno nezná, takže jsem mu taktně oznámil, že mu město po zápase jako nový mistr světa rád představím a provedu ho jím. Jen se nad tím pousmál. Rozhodně budu víc motivovaný, pro mě nejde jen o splnění snu stát se mistrem světa, ale dostal jsem šanci ukázat, že v roce 2008 se rozhodčí mýlili.

Jenže Dzinziruk prohlásil, že nyní už žádné chyby neudělá.
Chci se doma předvést v co nejlepším světle a i když se teď možná připravuje lépe, já jsem po boxerské, silové i fyzické stránce taky o kus dál. Musí ode mě očekávat lepší výkon než tehdy.

Proč k odvetě nedošlo dřív?
O zápas jsme usilovali od roku 2008, tehdy jsem ovšem nebyl oficiální vyzyvatel a Sergej se mnou odmítal boxovat, i když to můj manažer pracně zkoušel. Jenže teď jsem číslo jedna na žebříčku a pokud se nechtěl titulu vzdát bez boje, musel výzvu o souboj přijmout.

Myslíte, že jste ve výhodnější pozici než před třemi lety v Drážďanech?
Moje pozice se ukáže až v zápase. Třeba na tom po své poslední prohře už Sergej nebude tak dobře. Jisté je, že mě v prvním duelu podcenil, a teď jde o to, jestli se dokáže připravit jinak. Zda si uvědomí, že mu reálně hrozí ztráta titulu a vyhecuje se k lepšímu tréninku. Možná mi až v Brně ukáže, proč je mistr světa. Sám jsem zvědavý.

Ve hře je titul, odveta za předchozí duel a zároveň možnost stát se první českým profesionálním mistrem světa. Co považujete za největší lákadlo?
Profesionálním šampionem se v Československu nikdo nestal ani za první republiky, kdy tu byl box hodně profláklý. Pro mě je důležitá souhra všech tří okolností, i když nejvíc prahnu po zisku titulu mistra světa. Odvetu řadím až na druhou kolej. Vždy jsem si říkal, jaké by bylo zvednout ruce coby světový šampion. Jsem od toho pocitu relativní kousek, už záleží jen na mně. Manažeři dostali zápas do Brna, kde jsem se narodil. Nemohl jsem si přát víc, než boxovat odvetu před domácím publikem.

Na domácí atmosféru se těšíte nejvíc?
Doufám, že za mnou bude spousta fanoušků a pokud vyhraju, nesplním si přání jenom já, ale zavděčím se tak i publiku, které mi v duelu pomůže. Snad z Ronda odejde devět tisíc nadšených lidí.

Nemůže vás bouřící český dav spíš svazovat?
V Česku boxuju vždycky rád, protože mi přibývá spousta starostí okolo médií, fanoušků a rozdávání lístků. Mám hodně práce, takže mi nezbývá čas přemýšlet a být nervózní. V Brně je o lístky ještě mnohem větší poptávka, i když pociťuji z atmosféry v hale trošku obavy.

Proč?
Věřím, že bude skvělá. Buď mě však vybičuje k takovému výkonu, že soupeře přejedu, nebo přepálím tempo. Pokud můj start Sergej ustojí a přežije, můžu pak mít ke konci problémy s fyzičkou. Na druhou stranu už jsem absolvoval padesát zápasů, takže jsem přesvědčený, že se nic takového nestane. Jednou mě trenér brzdil, když mě vyhecovalo publikum. Zvládal to dvě kola a ve třetím jsem duel ukončil (porazil Brazilce Andersona Claytona, čímž získal interkontinentální titul organizace WBO – pozn. red.). Když se dostanu do ráže, třeba ho přejedu i před limitem.

Do zápasu scházejí necelé tři týdny a vám do požadované váhové kategorie stále přebývá pět kilo. Stresujete se tím?
Koncem minulého týdne jsem se stravovací firmou konzultoval, že mi váha nepadá úplně ideálně. Majitelka mi proto na čtvrtek naplánovala pauzu a řekla, abych žral a pil, co chci. (úsměv) Přímo mi doporučila, že čím víc se budu prasit, tím lépe pro mojí váhu. Takže jsem si vychutnal oběd o třech chodech, dvakrát jsem byl v McDonaldu, večer jsme si dal ještě klobásku a navrch asi pět piveček.

Co to s vámi udělalo?
Podle majitelky jsme měl druhý den trpět a hodně času trávit na záchodě, ale tak zlé to nebylo. Už jsem opět na krabičkové dietě, takže si třeba dávám džus z červené řepy, který byl napoprvé hodně ostrý, ale po tréninku ho dokážu rychle vypít. Zbývají mi tři týdny diety, cítím se stále dobře a silně. Stravě důvěřuju. I když mi nechutná, plní svůj účel, což už jsem dvakrát úspěšně vyzkoušel. Kolikrát se sice na krabičku netěším, jenže když dostávám hlad…

Cítíte, že jste stoprocentně nachystaný na boj o titul?
Stále mám před sebou ještě dva týdny tvrdých sparingů. Sice jsem skvěle připravený, ale stále nemám vypilovanou techniku. Víc zjistím, až absolvuju tvrdé sparingy s dobrými borci a nezůstane mi po nich roztržené obočí, naražený nos či bolavé ruce. Fyzicky určitě vydržím dvanáct kol ve velkém tempu, váha bude taky dobrá, necítím žádné problémy se zažíváním, ale ještě se toho může dost stát. Až ve středu před zápasem řeknu, že je všechno v pohodě.