Kdo v příštích deseti dnech vyrazí do brněnských ulic, možná je potká. Budou třeba z Číny, Spojených států, Austrálie či Ruska. Společné šusťákovky napoví, že jde nejspíš o sportovce. Jedna věc však na nich bude zvláštní. Jako jeden tým totiž spolu půjdou muži i ženy.

V halách Vodova a VUT Pod Palackého vrchem začíná mistrovství světa v jediném smíšeném kolektivním sportu na světě – korfbalu. „Je to pro nás velký svátek,“ neskrývá nadšení předseda českého korfbalového svazu Milan Švarc.

Aby ne. Pořádání takto vrcholové akce je pro hrstku korfbalových nadšenců velikou příležitostí, jak svůj sport dostat do povědomí českých sportovních fanoušků. Většina z nich totiž vůbec netuší, že nějaká podobná hra existuje.

„Letos je tomu přesně dvacet let od chvíle, kdy první Čech korfbal uviděl v Polsku. O rok později ho pak přivezl do Čech,“ přibližuje Švarc.

Hra, která se hraje s míčem podobným tomu fotbalovému, do kterého se však nekope, ale hází na třiapůl metru vysoký koš bez odrazové desky, má kořeny v Nizozemsku. Tato země je také největším favoritem brněnského mistrovství. „Holanďani jsou úplně někde jinde. S nimi se nemůžeme měřit,“ říká na adresu vítězů šesti z dosavadních sedmi světových šampionátů trenér české korfbalové reprezentace Radek Honzíček. Přesto si i jeho tým dělá medailové ambice. V současnosti třetí tým světového žebříčku bude totiž v domácím prostředí obhajovat bronzové medaile z posledního mistrovství světa. To hostili před čtyřmi lety právě Nizozemci. „Našim cílem je dostat se do semifinále. Nejlépe z prvního místa. Pak by nás pravděpodobně čekala Belgie, kterou už jsme jednou porazili,“ odhaluje Honzíček.

Celodenní vstupné na zápasy ve skupinách je třicet korun. Semifinále stojí šedesát, finále pak sto korun.

close zoom_in Za národní tým nastoupí i česko­nizozemští manželé

Kdyby reprezentoval zemi, ve které se narodil, teď už by byl několikanásobný mistr světa. Pětatřicetiletý Edwin Bouman, nejlepší střelec nizozemské korfbalové ligy z roku 1996, si však zvolil jinak. „Tehdy jsem jako nejlepší junior mohl nastoupit do holandské reprezentace,“ říká plynulou češtinou. „Ale právě proto, že Holandsko prakticky od úplného začátku vládne světovému korfbalu, mě spíš lákalo je porazit,“ usmívá se Bouman.

V té době už třetím rokem chodil s českobudějovickou korfbalistkou Martinou Tauchmanovou. „Potkali jsme se samozřejmě na korfbalu. Budějovice měly totiž družbu s holandským DVO Bennekom, kde tehdy Edwin hrával,“ prozrazuje o dva roky mladší sportovkyně, která už se dnes jmenuje Martina Bouman. „Vzali jsme se před rokem. Po patnáctileté známosti,“ usmívá se.

Změna země byla tedy pro Boumana nasnadě. Odjel pracovat do Čech. Na deset let. „Češi jsou sportovci. To se mi líbilo. Máte výbornou atletiku, hokej i fotbal. V té době jste měli na dobré úrovní i tenis. To se mi strašně líbilo,“ svěřuje se Bouman.
Česká přítelkyně, české občanství, které získal díky dlouhodobému trvalému pobytu v zemi, znalost jazyka. A k tomu velká chuť porazit Nizozemce. To nemohlo dopadnout jinak, než že nakonec opravdu oblékl český dres.

Paradoxně nedlouho poté odjel zpátky do Nizozemska. Tam teď společně se ženou znovu obléká dres DVO Bennekom. Martina Bouman je přitom jedinou Češkou, která hraje korfbal v Nizozemsku. „Je to nádhernej sport. Jedinej, který hrají ženský a chlapi dohromady. Je spíše bezkontaktní, ale musí se u něj přemýšlet,“ popisuje.

Co se týče popularity, nedá se srovnávat. Zatímco v Česku jsou pouhé dva tisíce registrovaných hráčů, v Nizozemsku je to stotisícová základna. „Finále holandské ligy, které se hraje v rotterdamské aréně Ahoy, kam se vleze deset tisíc lidí. Vyprodáno bývá do tří dnů,“ přibližuje korfbalistka, v civilu praktická lékařka.

Její manžel, se kterým se na brněnském mistrovství potká v jednom dresu přesto věří, že Nizozemce jednou porazí. „Je to přeci sport. A v tom je možné všechno,“ uzavírá Bouman.