Je to paradox. Před loňskou Velkou cenou na Masarykově okruhu prožíval Jakub Kornfeil coby jezdec Red Bull MotoGP Rookies Cupu větší psychický tlak než letos, kdy bojuje o světové body. „Loni mi šlo o celkové vítězství, tentokrát k sobě nikoho nepustím,“ má sedmnáctiletý závodník třídy 125 ccm dopředu o strategii jasno, kterou hodlá za týden při brněnském podniku mistrovství světa silničních motocyklů uplatnit.
Po osmi závodech vás řadí získané tři body na třiadvacátou příčku průběžného pořadí. Když se ohlédnete, jaký pocit ve vás převažuje?
Rozhodně se letošní sezona nevyvíjí podle mého gusta. Měli jsme velké problémy s motorkou a nedávno na Sachsenringu, když už se zdálo, že je všechno v pořádku, jsem pro změnu chytil jakousi virózu.
Proč vás trápil váš stroj Aprilia?
Důvody byly různé. Nejčastěji jsme měli problémy s palivem. Někteří lidé si z nás už dělají srandu. Prý bych měl na zádech vozit kanystr s benzinem.
Je technické zázemí vašeho týmu Racing Germany na odpovídající úrovni?
Rozhodně ano. Měli jsme sice na začátku sezony nějaké potíže s hospitality (zázemí pro stravování týmu a jeho hostů – pozn. red.), ale teď už je všechno v pořádku. Lidé kolem jsou perfektní, což je základ dobré atmosféry.
Zmínil jste se o Sachsenringu. Tam jste na startovním roštu zvolili mokré pneumatiky, jenže trať potom rychle osychala. Vzal si váš tým z tohoto omylu ponaučení?
Myslím, že poučit se z něčeho takového prostě nejde. Možná jenom tím, že příště musíme o pneumatikách rozhodnout jako většina soupeřů. Protože ta většina dojede vždy buď vpředu, nebo vzadu.
Kdybyste měl srovnat vaše předloňské a loňské závodění v Rookies Cupu se seriálem mistrovství světa, v čem spočívají největší rozdíly?
To se vůbec nedá srovnávat. Jsou to dva naprosto odlišné typy závodění. Motorka, lidi, bitvy a také zázemí. V mistrovství světa je prostě všechno úplně jiné.
S fyzickou kondicí si vystačíte?
Myslím, že na fyzičce se musí pracovat pořád. Já naštěstí žádné problémy nemám, protože přes zimu jsem poctivě cvičil. Stokilometrový závod zvládnu bez jakýchkoliv potíží.
Ve třídě 125 ccm startuje několik bývalých účastníků Rookies Cupu, například norský jezdec Sturla Fagerhaug, se kterým jste loni až do posledních metrů bojoval o celkové prvenství. Berete si staronové spoluzávodníky jako měřítko?
Sturlu samozřejmě sleduji. Letos je hodně rychlý v tréninku, ale v závodě nestačí po fyzické stránce. Buď spadne, nebo úplně vykvete. Mými bezprostředními soupeři v tabulce jsou Schrötter a Martin. Doufám, že v příštím roce už budu bojovat se Smithem a Krummenacherem (před závodem v Brně jsou na čtvrté, resp. deváté příčce – pozn. red.).
Co vás letos na závodech nejvíc rozladilo?
Nejvíc mě naštvala chyba mechaniků při anglické Grand Prix v Silverstonu, kde mi na startu zapomněli zastrčit benzinovou hadičku do nádrže. Měl jsem tam velkou šanci dojet na body a navíc jsem cítil, že mi to půjde.
Je naopak něco, co vám udělalo radost?
Práce mého šéfmechanika Jürgena. Je perfektní nejenom jako odborník, ale hlavně jako člověk.
Váš týmový kolega Tomoyoshi Koyama je v průběžné klasifikaci na skvělém pátém místě. Probíráte spolu nastavení motorky, nebo třeba stopu na trati?
Samozřejmě spolu všechno konzultujeme. Tomo je hodně rychlý a zkušený jezdec. Myslím, že jeho letošní výsledky jsou velmi dobré, což druhým místem na Sachsenringu jenom potvrdil.
S čím budete spokojený o příštím víkendu na Masarykově okruhu? Nebudete nakonec pod menším tlakem než loni, kdy vás v Brně čekaly dva rozhodující závody Rookies Cupu?
V Brně bude mým největším soupeřem čas. Určitě budu pod menším tlakem už proto, že k sobě nikoho nepustím. Právě kvůli novinářům jsem loni předvedl v sobotním závodě tragický výkon. Všichni mleli jednu a tu samou otázku – Vyhraješ? Vyhraješ? A tak se to opakovalo pořád dokola… (zachmuřeně)
Sachsenring a Brno dělí v kalendáři tři týdny. Stačí taková přestávka k pročištění hlavy?
Pauzu využívám k tréninku na motokrosové motorce. A také jsem si zajel na týden do Chorvatska trochu odpočinout.
AMOS KREJČÍ