O tom může domácí fanoušky přesvědčit už od pátku, kdy volnými tréninky startuje brněnská Grand Prix České republiky.

Už na vás dýchla atmosféra domácího závodu?

Jasně. Už v úterý ráno jsme měli akci na velodromu, kde jsme si zajezdili s dráhaři brněnské Dukly. Ve středu jsem pak vzal nějaké kluky na jetsurfy (motorové surfy – pozn. red.). Ve Valticích máme na to vyhrazený rybník a tam závodíme.

V mistrovství světa jste ze stálých českých závodníků zbyl jediný. Vnímáte, že je na vás před brněnskou Velkou cenou větší tlak?

Jsem rád, že nakonec dostal divokou kartu Kája Hanika, a na věci okolo jsem tak nezbyl sám. Pozornost není upřená pouze na mě. Podobné věci si však užívám. Spousta jezdců doprovodné akce nemusí, já však ano. Potkáme se s lidmi a na závod je můžeme nalákat. Vždycky se na Brno těším, až povím něco českým novinářům. Přes rok o nás jinde ve světě takový zájem není.

Už jste si zvykl, že v seriálu jste zbyl z Čechů sám?

Pro mě se toho moc nezměnilo. Jen jsem zodpověděl pár dotazů ohledně konce Káji v MotoGP.

Naruší vám náročný program soustředění před závodem?

Naštěstí to pro nás končí ve čtvrtek odpoledne a pak už máme klid na závody.

V celkovém pořadí kategorie Moto3 vám po deseti dílech mistrovství světa patří desáté místo. Jak se pro vás sezona vyvíjí?

Všelijak. V polovině sezony jsem ještě nikdy neměl tolik bodů (58 – pozn. red.), takže z toho pohledu je to pozitivní. Na druhou stranu jsme před startem sezony měli za cíl vyjet nějaká pódia, k čemuž máme zatím daleko. Závodů, kde jsme jezdili navrchu, bylo málo. Pořád se pereme s motorkou. Loňská KTM mi seděla mnohem víc než letošní honda a to je škoda.

Minulý rok jste šel do brněnského podniku bez pódiového umístění. Pak jste získal druhou a třetí pozici. Jak se za ten rok změnil Jakub Kornfeil?

Už se nebojím ostatních kluků. Vím, že na nejvyšší příčky mám i já. Letos už jedu sedmou sezonu a bylo pro mě těžké, že ostatní stanuli na stupních vítězů klidně v premiérovém roce. Po Silverstonu, kde jsem skončil druhý, mi spadl velký kámen ze srdce.

Před časem jste říkal, že prio-rita je sbírat body. To se vám daří, jenže bedna nepřichází. Pozměníte nyní taktiku, aby se to změnilo?

Z prvních devíti závodů jsem dojel osmkrát na bodech, což je dobré. V druhé půlce sezony však už musíme útočit na přední pozice.

Takže atak na první trojku přijde už v neděli v Brně?

Uvidíme po pátečních trénincích, kde budu. Podle toho se to vyvine. Jestli zajedu časy v první desítce, tak o víkendu můžu atakovat první pětku. Pokud budu v pořadí dál, cíl představuje zisk bodů.

V minulých letech jste před brněnskou Grand Prix prohlašoval, že chcete skončit na špici. Teď se zdáte být opatrnější…

Musím oponovat. Nikdy jsem neburcoval lidi, že pojedu o pódium. To většinou udělala média. Naučil jsem se nedávat si cíle do závodu. Zjistil jsem, že je to na škodu. V životě ne, ale v závodě ano. Při něm musíte vyhodnotit vzniklou situaci, adekvátně zareagovat a poté z ní vytěžit maximum.

V celkovém pořadí zatím držíte desátou pozici. Je priorita se v ní udržet?

Ano, ještě nikdy jsem na konci sezony do desítky neskončil.

Jak daleko máte k vítězství v jednom ze závodů?

Při každém dílu mistrovství světa je to odlišné. Někde jsem byl hrozně blízko, jinde daleko. Třeba letos v Le Mans jsem v trénincích a pak i v kvalifikaci a závodě jel výborně. Neskutečně mi to sedlo. Motorka šlapala a přišlo mi, že ostatní kluci stojí. I když to nakonec nedopadlo, mohl jsem vyhrát.

Na mokru zajíždíte dobré výsledky. Přejete si v neděli déšť?

Na předpověď počasí jsme se dívali už i s Kájou Hanikou. V pátek a sobotu má být hezky, v neděli možná zaprší. To by mi vůbec nevadilo.

Jaký je rozdíl jet na Masarykově okruhu na vodě a na suchu?

Diametrální. Přirovnal bych to k tomu, když se kloužete na ledě a pak jdete v tretrách na tartan. Na vodě si musíte dávat na vše neustále majzla, hlavně na brzdy a na plyn.