Prst na spoušti stiskl sto padesátkrát a hliněný terč se neroztříštil na prach jeve čtyřech případech. Brňan David Kostelecký vybojoval se 146 přesnými zásahy stříbro z bělehradského mistrovství světa v brokové disciplíně trap. Olympijský vítěz z Pekingu si stejný kov z Bělehradu odvezl i před třemi týdny z evropského šampionátu. Šestatřicetiletý střelec stříbrnou vizitkou dokázal, že se s ním příští rok musí v olympijské nominaci počítat. „Z velkých medailí jsem si tuhle hodně přál,“ říká o své premiérové účasti na stupních vítězů na mistrovství světa.

Bělehrad jste si asi hodně oblíbil?
(Úsměv) No jo. Sedí mi. Areál má hezkou střelnici, se kterou si rozumím. Dařilo se mi tam i na Evropském poháru, takže se mi v Bělehradě střílí dobře.

Kde se ve vás koncem sezony vzala stříbrná forma?
Nedělal jsem úplně špatné výsledky, ale teprve teď jsem odjel na dva nejdůležitější závody sezony a ty se mi vydařily. Těžko se mi na tuto otázku odpovídá. Velké úspěchy prostě tentokrát přišly později a oba šampionáty mi sedly.

Věřil jste si po druhém místě na srpnovém mistrovství Evropy na medaili i tentokrát?
Kdybych měl hádat výsledek, v nic velkého nedoufám. Měli jsme mezi evropským a světovým šampionátem ještě mistrovství republiky. Cítil jsem se už trošku unavený, protože od ledna létáme po celém světě pořád sem a tam.

Vydařil se vám rozstřel o finále, ve kterém jste trefil 24 holubů stejně jako pozdější vítěz Massimo Fabbrizi. Byl jste ve finále klidný?
Byl jsem v podobné situaci jako na Evropě, i když jsem si ze základu přinesl o jeden terč méně. Proto jsem si myslel, že na finále to nestačí. Po rozstřelu jsem už byl klidný. Finále je pro střelce vždycky bonus a já si ho chtěl vážně užít.

Jakou má premiérová medaile ze světového šampionátu cenu?
Jsem rád, že ji konečně mám. Z velkých medailí jsem si tuhle hodně přál. Chyběla mi. Ani mi příliš nevadí, že je to stříbro a nevezu si zlatou.

Vážně vás to netrápí?
Na první místo jsem neměl. Vítěz vyrovnal světový rekord a střílel skvěle. Měl jsem už na začátku o tři terče méně, což je velká ztráta. Fabbrizi si drží výbornou formu. Tentokrát šlo ve finále opravdu jen o stříbro.

Utnul jste debaty o vaší formě a o tom, že si příští rok nezasloužíte olympijskou účast?
To je předčasné. Některé řeči nebyly vůbec příjemné. Myslím, že se naše situace neměla před mistrovstvím světa probírat v médiích. Teď jsem aspoň všem rázně odpověděl nejlépe, jak jsem mohl.

Do Londýna jede dvojice českých střelců. Ve hře o nominaci jste tři. Přemýšlíte už nad olympiádou?
Olympiáda je hodně daleko. Nikdo neví, co bude. Teď mě čeká na konci října finále světového poháru, takže se soustředím na tento prestižní závod.

Když do Londýna odjedete, připustíte si tlak na obhajobu olympijského zlata, nebo počítáte s klidnou muškou?
Možná je reálnější první varianta. Všichni od olympijského vítěze čekají automaticky obhajobu. Jenže za čtyři roky se světová špička hodně změnila a zlepšila. Je to dlouhá doba. V Londýně se sejde čtyřicet lidí, kteří na medaili mají. Chci odjet s klidnou hlavou. Vím, že když se na olympiádu třeba dostanu a nepodaří se mi, svět se nezboří.

Narodil se vám letos syn. Nahlížíte na sport jinak?
Člověk se hodně změní a má rázem jiné hodnoty. Nechci tím říct, že sport najednou flákám, to vůbec. Jen mám větší nadhled. Mám doma mámu na plný úvazek, ale snažím se také pomáhat. Malý vyžaduje péči čtyřiadvacet hodin denně. Rodič má méně odpočinku, takže se mi program trošku změnil. To k tomu patří. Poslední dobou je to lepší, má půl už roku.