Koukal: Konec příběhu? Olympiáda s úspěchem v kapse

Nejdůležitější životní zápas má za sebou. Vyhrál boj o život. Nyní ho čekají další stovky menších soubojů. O to, aby si mohl dál plnit sportovní sny.

Nejlepší český badmintonista Petr Koukal má za sebou náročnou čtvrt roku trvající léčbu rakoviny varlete. Po třech chemoterapiích se o víkendu poprvé postavil na kurty do soutěžních utkání. V dresu brněnských Jehnic na úvod pomohl k porážce největšího extraligového konkurenta Benátek nad Jizerou, udolal po dvou týdnech tréninku českou trojku Pavla Floriána a ukázal, že to s návratem mezi badmintonovou špičku myslí vážně.

O víkendu jste odehrál první zápasy po konci chemoterapie. Jak se nyní cítíte?
Bolí mě úplně každý sval. I ty, o kterých jsem nikdy netušil, že je mám. (směje se) Pořádně jsem trénoval jen dva týdny, ale zápasové tempo je úplně o něčem jiném. Myslel jsem si, že to bude v pohodě, ale dnes se cítím jako spráskaný pes. Po sobotě jsem byl opravdu hodně unavený, do utkání jsem šel naplno, a ještě mě čekal jeden souboj v neděli. Na druhou stranu jsou to všechno příjemné bolesti. Lepší být zničený ze sportovního výkonu než strasti, které jsem zažíval předchozí čtyři měsíce.

Třikrát jste nastoupil, třikrát jste odešel z kurtu jako vítěz. Šlo o podařený návrat?
Do zápasů jsem nastupoval s vizitkou čtyřleté neporazitelnosti v Česku. Tuto tradici jsem nechtěl porušit ani tentokrát. Ale uvědomoval jsem si, že po všech strastech bude moje výkonnost určitě nižší. Bál jsem se, že bych nemusel zápasy zvládnout hlavně fyzicky.

Navíc vás prověřil i třetí nejlepší český hráč Pavel Florián…
V poslední době se hodně zlepšuje. Bylo i na něm vidět, jak je namotivovaný mě porazit. Trochu jsem ze zápasu s ním měl nervy, navíc z předchozího duelu mě bolel zádový sval. Nakonec jsem ani nemusel hrát, protože vítězství s Benátkami jsme měli už jisté.

Proč jste tedy nastoupil?
Za normálních okolností bych ho vynechal, ale kvůli divákům, kteří čekali na můj zápas a přišli mě podpořit v návratu, jsem se s ním utkal. Kdyby se hrálo v Benátkách, tak do něj nenastoupím a budu se šetřit. Nechtěl jsem si připouštět možnost, že bych prohrál, což by nebylo dobré ani na moji psychiku. Těší mě, že i díky podpoře téměř dvou stovek nadšenců jsem utkání dotáhl do vítězného konce.

Měsíc po chemoterapiích ještě nebyl váš výkon stoprocentní. Jak byste ho zhodnotil?
Dva týdny tréninku nestačily, abych se dal úplně dokupy. Cítím ohromný deficit prakticky ve všech herních činnostech. Dělal jsem hodně zbytečných chyb, který pramenily z toho, že jsem ještě pomalý. Byl jsem zvyklý hrát údery z nějaké pozice a najednou jsem o půl kroku pozadu. Chybí mi rychlost, vytrvalost. Byl to tak padesáti nebo šedesátiprocen­tní výkon.

Cítíte zlepšení každým dnem?
Je to lepší a lepší, ale že by výkon šel výrazně nahoru, to asi ne. Tělo se brání velkému vytížení malými zraněními. Začíná to puchýři, odřeninami a končí bolestmi kloubů. Na to si musím teď zvyknout.

Začátkem prosince vám skončila poslední chemoterapie. Jak jste se od té doby připravoval?
Deset dní mi trvalo, než jsme se dal jakž takž do kupy. V polovině měsíce jsem si vyzkoušel exhibiční utkání ve Francii, kde jsem hrál velice opatrně. Pak mě čekala každoroční předvánoční dovolená v Jizerských horách, kde jsem chodil na běžky, běhal. Hned po Štědrém dnu jsem začal trénovat.

Jak teď vypadá vaše příprava?
Dávkuji si ji velmi opatrně, abych nepřepálil začátek. Byla by velká škoda, pokud bych si přivodil kvůli neuváženě ostrému tempu na začátku nějaké vážné zranění. Navíc teď, když jsem se dostal ze závažných zdravotních průšvihů… Každý den mě čekají čtyři hodiny aktivního tréninku a hodina ve vířivce nebo na masáži. Regeneraci nechci rozhodně podcenit.

Daří se plnit cíle a hranice, které jste si stanovil?
Zatím jsem se sebou spokojený. Návrat mi jde podle plánu. Zklamaly mě jen trochu zápasy, ve kterých jsem dělal příliš mnoho zbytečných chyb. Na druhou stranu jsem rád, že i když se mi nedařilo a trápil jsem se, vybojoval jsem nakonec vždy vítězství. Je potěšující, že i v takovém stavu dokážu porazit třetího nejlepšího českého hráče.

Nebude boj o obhajobu titulu na mistrovství České republiky pouhou formalitou? Vždyť už nyní jste porazil třetího nasazeného Floriána…
Určitě ne. Takové těžké zápasů, jako jsem odehrál teď, budu muset zvládnout čtyři za sebou. Bude navíc o to těžší, že proti mně se každý bude chtít namotivovat. Tito hráči nemají co ztratit, velice špatně se proti nim hraje. Navíc si moc neumím představit, že po takovém zápase budu muset za tři hodiny odehrát další. V tomto ohledu to bude náročné a musím se dobře připravit. Věřím, že další čtyři týdny do republikového šampionátu jsou dost dlouhá doba, abych se dal dohromady a zvládl víc náročných zápasů za sebou.

Na badmintonový kurt jste návrat zvládl. Jak se vám daří v osobním životě, cítíte nějaké následky po chemoterapiích?
Ne, mám pocit, že téměř nic. Snad kromě holé hlavy a vlasů, (usměje se) které vypadají, že by už mohly zase začít růst.

Plánujete si je opět nechat narůst nebo zůstanete u vizáže skinheada?
Sem tam mi něco naroste, ale zatím si hlavu holím, abych nevypadal jako děda Vševěda. Až se porost zahustí a budou rašit pravidelné prameny, chtěl bych si nechat opět něco narůst.

Kromě tréninku se věnujete i propagaci boje proti rakovině. Jak pokročila vaše snaha?
Spoustu věcí jsem posunul dál, což mě ohromně těší. V nadaci finišují poslední záležitosti, internetové stránky by se měly rozjet každým dnem. Budou se jimi oslovovat partneři, díky jejichž penězům bych chtěl, aby se kampaň rozjela v médiích. Věřím, že do čtrnácti dnů uvidí lidé první výsledky mojí snahy.

Spolupracujete také na natáčení dokumentu, který mapuje vaši nemoc.
Máme natočených už sedm hodin materiálu. Nyní mi z toho nastříhali minutový sestřih, takovou upoutávku. Díval jsem se na ni a je povedená. Už teď se těším na další pokračování.

Co vám běželo hlavou, když jste sestřih poprvé viděl?
Spousta věcí mi přijde, že se stala už strašně dávno. Vyvolává vzpomínky na období, na které se mi daří příliš nemyslet. Na začátku mám ještě vlasy…

…a na konci bude co?
Doufám, že Petr Koukal ve stoprocentní formě. V ideálním případě s úspěchem v kapse na olympiádě v Londýně.