Osm a devět titulů v řadě. Na tolika metách se zastavila cesta „předchůdců“ badmintonisty Sokola Veselý Jehnice Petra Koukala. Pětinásobný český šampion za sebou snil, že právě jemu se podaří úspěšně dotáhnout cestu za vysněnou desítkou.

Naděje Badmintonisty roku 2011 ale zhasly na víkendovém republikovém mistrovství, kde jihomoravský sportovec nestačil ve finále mužské dvouhry na Jana Fröhlicha. „Teď už je to téměř vyloučené. Tak dlouho strašit na kurtech snad nebudu,“ pousmál se Koukal.

Rozplynul se vám sen?
Věřil jsem, že právě já bych mohl jako první desetkrát za sebou zvítězit. Neděle ale vše změnila. Na jednu stranu cítím zklamání a jsem naštvaný, na druhou ze mě spadl stres a povinnost vítězit.

Vyspal jste se, nebo jste nad porážkou přemýšlel celou noc?
Podařilo se mi za ní celkem rychle udělat tlustou čáru. Nemá cenu se tím stresovat.

V České republice jste prohrál soutěžní zápas poprvé po téměř šesti letech.
Jednou takový den musel přijít. Jak věřím, všechno se děje z nějakého důvodu. Asi to tak mělo být.

Jaké se ve vás mísily pocity, když jste stál na stupních vítězů nad číslem 2? Šlo pro vás o docela netradiční zážitek…
Byl to nezvyk. Dlouho jsem si užíval první místa a najednou jsem byl až druhý v řadě. Nejsem ale ten, který by po zápase měl hlavu v ručníku a těžce snášel porážku.

Proč se nepodařilo vybojovat šestý titul v řadě?
Turnaj mě nezastihl v ideální formě. Od prvního kola jsem se trápil a vše vyvrcholilo ve finále. Honzu jsem nikdy tak dobře neviděl hrát, zasloužil si zvítězit.

V čem vás předčil?
Všechny moje míče končily o dva centimetry v autu. Zkoušel jsem různé taktiky, měnit rytmus hry, ale nic nefungovalo. Body přiskakovaly soupeři. V půlce druhého setu jsem už cítil, že k titulu začínám mít daleko a že by byl zázrak, kdybych utkání ještě otočil

Jak jste se cítil?
Nejlépe to vystihuje asi bezradnost. Téměř šest let jsem v Čechách neprohrál zápas. Je to svým způsobem zlomový okamžik. Českému badmintonu to ale pomůže. Pro mě to bylo nepříjemný, mrzí mě to. Když to ale porovnám s nečekanou ztrátou…

…co se stalo?
Ve čtvrtek mě zastihla zpráva o ztrátě dobrého kamaráda Lukáše Přibyla (bývalý místopředseda představenstva fotbalové Sparty – pozn. red.). V kontextu s tím beru sportovní porážku úplně jinak. Jeho smrt mě hodně zasáhla.

Mohla mít vliv i na váš výkon?
Maximálně tak na psychické rozpoložení, byl jsem z toho smutný. Říkal jsem si, že titul získám pro něj a věnuji mu ho.

Stanovil jste si po víkendu už nějaký nový cíl?
Zatím je brzo. Dosáhnout deseti vítězství za sebou je už téměř vyloučené. Tak dlouho strašit na kurtech snad nebudu. (úsměv) Jestli budu šestinásobný, nebo jedenáctinásobný mistr pro mě není směrodatné. Spíš bych se měl odpoutat od domácí scény a zaznamenat velký mezinárodní výsledek. Abych na letošek nevzpomínal jako na rok, kdy Petr Koukal nevyhrál pošesté český titul, ale kdy se dostal na olympiádu a uhrál tam třeba dobrý výsledek.