Na letošní olympiádě devatenáctiletý krasobruslař z Brna předvedl téměř dokonalý krátký program a ambiciózní volnou jízdu. O body přišel kvůli optice rozhodčích, kteří ho stále berou jako juniora, a kvůli pádu u trojitého lutze. I tak Březina dokázal, že se s ním musí počítat. A nejlépe hned. „Mám pořád prostor pro zlepšení. I můj opěvovaný axel může být mnohem lepší,“ říká skromně talentovaný mladík.


Jak se cítíte po návratu z Kanady?
Jsem rád, že jsem ve Vancouveru byl. Pomohlo mi to psychicky. Je to dobré pro hlavu, když vidím, jak se ostatní bruslaři dovedou soustředit i mimo led. Je to velká zkušenost. Zvlášť, když to byla první olympiáda. Jsem s výsledkem spokojený. I když krať as nebyl ohodnocený tak, jak jsem čekal, všechno dopadlo dobře.

Jak vnímáte kontroverzní hodnocení svého krátkého programu?
To už není otázka na mě. Zajel jsem to nejlepší, co umím. Hodnocení je pak na rozhodčích. Netroufám si říct, kde byl problém. Stává se to v krasobruslení, stává se to ve sportu. Někdy míň, někdy častěji.

Krátký program mohl být ohodnocen zhruba na třiaosmdesát bodů. Proč přišly nižší známky?
Bavil jsem se s naší technickou specialistkou. Měla problém v tom, že by dala plusy za skoky. Měla dojem, že moje skoky byly jedny z nejlepších. Já jsem se k tomu už nevyjadřoval. Jen jsem rozhodčím musel nějakým gestem ukázat, že s verdiktem nesouhlasím. Je to stejné jako když budou hokejisté hrát životní zápas a rozhodčí je pořád bude vylučovat jenom proto, že jsou dobří. To není fér. Body jsou sice práce pro rozhodčí, ale i tak si myslím, že krať as měl být ohodnocený jinak.

Co vůbec znamenalo vaše gesto směrem k rozhodčím?
Co znamenalo? To snad nevím ani já sám. Přišlo to samo. Kdyby tam seděl kdokoliv jiný s tím, že zajel výbornou jízdu, čekal by, že půjde přes hranici svého osobního rekordu a potom přišly takové body, tak řekne, co si myslí. Ze mě to vyskočilo. Dávám vždycky najevo, když se mi něco nelíbí.

Nebojíte se, že se vám budou v budoucnu za toto gesto mstít?
V hlavě to mít můžou. I myslet si můžou, co chtějí. Když jim ale předvedu dvě kvalitní jízdy, tak mě nemůžou potopit. Doufám, že to nebudou brát vážně. Jen jsem ukázal svůj názor.

Odborníci říkají, že jste nedostal body proto, že vás rozhodčí berou jako juniora. Když vyhrál Jevgenij Pljuščenko v roce 2001 mistrovství světa, bylo mu stejně jako vám teď devatenáct let. Proč Pljuščenka rozhodčí brali a vás ne?
To je pravda. Na druhou stranu on už v roce 2001 jezdil dlouho mezi seniory. Měl za sebou titul mistra Evropy a jel na olympiádu bojovat o zlato. V té době byl v úplně jiné pozici. I tak by ale rozhodčí měli známkovat za výkon. Ne za to, co se domluví mimo led.

Narážíte na krasobruslařský lobbing. Jak vlastně funguje?
Ani nevím. My lobbing neřešíme. Když předvedeme jízdu, kdy budou všichni koukat s otevřenou pusou, tak lobbing není potřeba. Rozhodčí se musí rozhodnout, kam mě v pořadí dají. Jak to funguje nevím. Abych řekl pravdu, tak mi to je celkem jedno.

Ve volné jízdě všichni čekali, že skočíte čtverný skok. Proč jste jel raději na jistotu?
Čekal jsem, že pojedeme čtveráka, ale trenéři se rozhodli jinak. Viděli vývoj celého závodu a rozhodli se těsně před jízdou. Nebylo to špatné rozhodnutí. Z devátého místa v daný moment asi nemělo smysl útočit někam dopředu. Stejně by to dopadlo tak, že bych třeba zajel čistou jízdu se čtverákem a posunul se maximálně o dvě místa. Nemělo to cenu. Jeli jsme na jistotu a na to, co mám z celé sezony zažité.

Letos jste při soutěžním programu spadl až na olympiádě, kdy jste neustál lutze.
Naštvalo mě to dost. Za celou sezonu jsem u lutze nespadl. Beru si z toho aspoň návod, jak pokračovat dál. V hale bylo velké vedro a ve druhé půlce programu jsem už nemohl. Pád mi pomůže v tom, jak na sobě pracovat dál.

Před olympiádou jste přál vítězství Evanovi Lysačkovi. Měl jste radost, že skutečně vyhrál?
Potom, co jsem viděl, tak jsem radost neměl. Po shlédnutí poslední skupiny závodníků nám všem zbyl dojem, že Pljuščenko je král ledu. I když tři roky nebruslil, tak prostě předvedl to samé, jako před čtyřmi lety v Turíně. Pro mě je on největší hvězda, která tam byla.

Lysaček neskočil čtverný skok. Jeho jízda navíc byla, promiňte ten výraz, dost přecitlivělá.
Olympijský vítěz má skákat všechny skoky. I ty nejobtížnější. Měl by zajet nejtěžší krokové pasáže a piruety. To předvedl Evan i Jevgenij. Evan ale neumí čtveráka. Máme už dva mistry světa bez čtverného skoku, máme i olympijského vítěze bez čtverného skoku. To se snad od roku 1984 nestalo. Pljuščekno měl pravdu v tom, že bruslení se v obtížnosti posouvá zpět. Máme těžší kroky a piruety, ale mužské bruslení má být taky o skákání. Ne o tom, že někdo předvede labutí jezero. Do mužského bruslení tohle nepatří. Když takhle zajedou holky a přidají skoky, tak prosím. Jsou to děvčata. Když chce ale vyhrát chlap, tak by tam čtverák měl být.

Proč rozhodčí upřednostnili Američanův uhlazený projev před Pljuščenkovou dynamikou?
To nevím a netroufám si to komentovat. Je to věc rozhodčích, jestli se jim líbí chlapský projev, nebo mají raději probruslenou jízdu a sem tam skok. Je ale pravda že Evan má skoky krásné. Má dlouhé výjezdy, ale pokud někdo nepředvede ve skokovém partu maximum, tak by neměl vyhrávat závod jako olympiáda.

Vy čtveráka umíte. Navíc odborníci chválí vašeho axela jako nejlepšího na světě.
Poslouchá se to dobře, ale já si nemyslím, že jsem v něčem nejlepší. Mám pořád prostor pro zlepšení. I můj opěvovaný axel může být mnohem lepší. Ve čtvrtek jsem byl poprvé od olympiády na ledě a skočil jsem dva ze tří. Není to tak hrozný po čtyřech dnech volna. (směje se)

Axel je možná nejobtížnější skok. Řada závodníků, včetně špičkového Stefana Lambiela, se s ním pere. Čím to je, že vy s ním problémy nemáte?
Je to technikou, kterou mě naučil tady ten člověk, co stojí za pultem. (ukazuje na svého otce) Bylo to na trenérech a tady na taťkovi, kteří mě bruslit naučili. Axel mi sedí. Když najíždím na axela, tak nepřemýšlím. Odrazím se, zabalím a odjedu. Třeba u trojitého rittbergera je to jiné. Axel je pro mě přirozenější, než jiné skoky. V tom je asi moje síla.

A v čem se můžete zlepšit?
Třeba v uměleckém projevu. Zatím nemám takové prostředky, abych mohl odjet do Ameriky za nejlepšími choreografy. V tomhle trošku pokulhávám. Tady je prostor pro zlepšení.

Vy jste zazářil, ale Tomáš Verner propadl. Bavili jste se spolu?
Neměl jsem odvahu se ho na něco ptát. Nebavili jsme se o tom. Jsme dobří kamarádi. To co je mezi námi na ledě, tak na ledě zůstane. Za mantinel to moc netaháme. Byl hodně zklamaný, protože čekal mnohem víc, než si kdokoliv dovede představit. Po závodě jsme se hned viděli, byl zdrcený, ale měl taky radost, že se mi jízda povedla.

Co vás na olympiádě z krasobruslení nadchnulo?
Líbili se mi tanečky. Viděli jsme i volné jízdy holek. To bylo taky něco.

Výkon kanadského tanečního páru Tessa Virtueová a Scott Moir byl parádní. Pro mě to byl možná vrchol krasobruslařských soutěží.
U jejich jízdy jsme skoro brečeli. Neviděl jsem to celé naživo, protože jsme museli do českého domu, ale i když jsme dokoukali v televizi, tak všichni kolem tleskali.

Nenastavili Kanaďané laťku příliš vysoko? Udrží si výkonnost?
Třeba v tancích to nebylo vytažené jen pro olympiádu. Jsou hodně dobří. To, co předvádí na ledě letošní vítězové, tak jsem v tancích hodně dlouho neviděl.

Kanada a Amerika hýří spokojeností. Rusko ale nezískalo jediné zlato.
Byli hodně špatní. Nejhorší bylo, že neměli medaili ze sportovek. Od roku 1960 na olympiádě nevyhrál nikdo jiný, než Rusové. Třináct zlatých medailí po sobě nemá nikdo a ani mít nikdo už nebude. Z toho byli zdrcení. Sportovky jsou parketa pro ruské páry. Měli medaili z tanečků, ale taky je mrzelo, že to není zlato. V tancích jsou na tom podobně. Z olympiády ještě neodjeli bez medaile. Poslední čtyři olympiády vyhráli Rusové. Z párových kategorií byli nejsmutnější.

Upřímně. Ve sportovních a tanečních párech na zlato prostě neměli.
To je pravda. Sportovku neměli tak připravenou, jako vždycky. Žádný ruský pár nebyl tak přesvědčivý, aby je nikdo nedokázal porazit. Nejsou na takové úrovni, aby byli neporazitelní.

A na jaké úrovni budete za čtyři roky v Soči vy?
To se nedá dopředu říct. Soustředím se teď na mistrovství světa. Potom si dám odpočinek a po prázdninách začíná nová sezona. Tam bude myšlení směřovat jen od začátku do konce sezony. Soči někde vzadu v hlavě je, ale všechno se teprve ukáže. Uvidíme, jak budu za čtyři roky připravený, jaké budou výsledky.

Olympiáda v Soči je daleko, ale za čtrnáct dní je mistrovství světa. Budou vaše ambice v Turíně odvážné?
Chci předvést dvě čisté jízdy. Tentokrát půjdeme do čtverného skoku, abychom ho mohli příští rok zařadit do volného programu. Možná i do krať asu. A umístění? Chci udržet desítku, kterou jsem zajel na olympiádě. To by tak odpovídalo. Mistrovství je ale úplně jiný závod. Umístění je vedlejší. Chci zajet tak, abych byl sám se sebou spokojený.