Na motokrosového jezdce Miroslava Kučírka by nemělo smysl jej ani vypisovat. Jeho čísla jsou totiž ještě úchvatnější.

Ve třídě Veterán nepoznal porážku už šestnáctkrát za sebou. „Mám hroznou výhodu oproti ostatním klukům, protože jsem dlouho závodil v nejvyšší třídě a měl jsem jen rok přestávku. To je znát,“ vysvětluje příčinu své dominance.

Baví ho to ještě? „Až do minulého klání v Kramolíně to bylo hodně jednoduché. Teď už je to horší,“ povídá. Ale nedělní závod ve Vranově opět ukázal, že mezi veterány nemá konkurenci.

Na vítězství si tak soupeři musí počkat asi až do jeho definitivního odchodu do motokrosového důchodu.

Čtvrt století závodil v nejvyšší třídě MX3, za tu dobu vybojoval třináct mistrovských titulů. V roce 2006 ale už řekl dost. „Poslední dva roky aktivního závodění mě provázely zdravotní problémy. Měl jsem dvakrát natrženou šlachu v rameni, utržený biceps. Pak jsem se naštval, sezonu vynechal a nechal se zrepasovat,“ usmívá se.

Ale tělo motokrosového jezdce si po roční pauze vynutilo návrat. „Cítil jsem, že mi fyzička jde dolů. Jelikož jsem celý život zvyklý na určitou kondici, chtěl jsem se v ní udržet i nadále, abych tak rychle nezestárnul,“ vysvětluje svůj comeback.

A proč se nevrátil opět mezi profesionály? „Nebylo to do MX3. Už bych nebyl ochotný a schopný podstupovat takový dril, protože člověk věkem zpohodlní,“ uvažuje. „Za druhé si myslím, že rok přestávky v mých letech už byl moc. Nechtěl jsem se vrátit, abych závodil kolem dvacátého místa. To by se mi nechtělo,“ doplňuje třiačtyřicetiletý Kučírek.