Kyncla nadchlo i dějiště světového šampionátu hendikepovaných badmintonistů. Od příštího úterý do neděle jej hostí japonská metropole. S trenérem Tomášem Vovesem odlétají už v pátek. „Vždycky jsem se chtěl do Japonska podívat a je fantastické, že se tam dostanu díky badmintonu. Čekáme, jaká budou covidová opatření, ale snad se podíváme i po Tokiu,“ přeje si pětačtyřicetiletý sportovec.

Na prvním místě ovšem bude badminton, kvůli mistrovství světa dřel. V závěrečné fázi trénoval šestkrát týdně, nechyběly posilovna a rehabilitace. „Samozřejmě jsem se připravoval poctivě, ale nevím, jaké mám šance uspět. Asiaté hrají úplně jinak, to je stejné jako v normálním badmintonu. Jedeme tam sbírat zkušenosti a těším se,“ povídá Kyncl.

Postup se základní skupiny se jeví jako velmi obtížný úkol. „Postoupí jeden či dva, ale moc nepředpokládám, že se mi to povede. Je možné, že ve skupině bude ještě nějaký hráč z Evropy, pak bych měl šanci vyhrát jeden zápas. To by bylo super,“ vyhlíží hráč, který sbíral body na turnajích ve Španělsku nebo dokonce v Bahrajnu.

V Tokiu si zahraje jen singl, byť se kvalifikoval také v deblu. Jenže jeho parťák Jan Matoušek podstoupil operaci ramena a hrát nemůže. Po příletu má pár dní na aklimatizaci, než světové klání parabadmintonistů vypukne. „Vždycky cítím nervozitu před těmi velkými turnaji, ale jen takovou lehkou. Zmizí, jakmile člověk nastoupí na kurt,“ přibližuje.

Kyncla upoutala na invalidní vozík autonehoda v osmnácti letech. „Jel jsem jako spolujezdec. Havárie mi způsobila zlomeninu bederního obratle a přerušila míchu,“ líčí brněnský rodák.

Sport patří do jeho života i po úraze, začínal s plaváním, poté se věnoval basketbalu na vozíku. „Hrál jsem za brněnský klub Hobit české soutěže, maximálně jsme jezdili do Rakouska. V badmintonu zažívám vrchol kariéry, díky němu se podívám do světa,“ raduje se Kyncl, jenž rekreačně lyžuje na monoski.

O parabadmintonu se poprvé dozvěděl až začátkem roku 2019 na sociální síti. V květnu už se zúčastnil prvního turnaje a po něm začal pravidelně trénovat v klubu Badminton Sharks. „Sehnal jsem si sportovní vozík, protože jsem věděl, že se tomuto sportu chci věnovat. Parabadminton mě neskutečně baví od začátku a doteď se na tom nic nezměnilo. Dovede být jak rychlý, tak taktický, je jak o soustředění, tak o technice a pořád mám co zlepšovat. Kdybych o něm věděl dřív než před čtyřmi lety, začnu hrát rozhodně dřív,“ sděluje Kyncl.

Také jeho úspěchy pomáhají tento sport rozvíjet v České republice. „Snažíme se nalákat další vozíčkáře, aby hráli. Objevují se noví hráči, talentovaní, kteří začali později, za rok nebo za dva tady bude konkurence o dost větší,“ uvažuje Kyncl.