Láznička: ranař s volejbalovým srdcem

Těžko v československé historii hledat hráče a trenéra, který by pod vysokou sítí „vykouzlil“ tolik úspěchů. Fenomenální sportovec v sobotu zemřel v den svých dvaaosmdesátých narozenin.

„Na Karla budu vzpomínat jako na ranaře. Byl to tvrdý chlap, který pro volejbal udělal strašně moc. Vždyť na něm čtyřicet let Brno stálo. S mužskou reprezentací navíc v roce 1985 získal doposud poslední medaili na velké akci,“ prohlásil šéf Českého volejbalového svazu Zdeněk Haník, který pod Lázničkovým vedením získal s brněnskou Zbrojovkou titul v roce 1990.

Šlapanický ranař získal pro brněnskou Zbrojovku dohromady sedm titulů, v dnešní době těžko uvěřitelných úspěchů dosáhl i na mezinárodním poli. Se lvíčkem na prsou vyhrál v roce 1955 mistrovství Evropy, o rok později si v Paříži po památném finále se Sověty na mistrovství světa pověsil na krk zlatou medaili. Po návratu jej stadion v brněnské Kounicově ulici vítal jako hrdinu ovacemi vestoje. „Že bych byl obsypaný děvčaty, to zase ne. Ale zdravil jsem pro jistotu každého, koho jsem potkal, aby si o mně nemysleli, že jsem nafoukaný,“ vzpomínal Láznička před dvěma lety pro Deník Rovnost.

Jako kouč vedl také ve dvou etapách reprezentační mužstvo. První období 1968–72 na lavičce národního týmu zakončil šestým místem na olympiádě v Mnichově. Podruhé se vrátil v roce 1983, o dva roky později s Československem vybojoval doposud poslední velkou medaili. Tým skončil na mistrovství Evropy druhý. Ve volejbalové Zbrojovce začínal jako hráč po vojně v roce 1951, jako kouč se s Brnem loučil na přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Karel byl člověk, který žil pro volejbal. Měl minimum dalších zájmů,“ zdůraznil další výborný volejbalista Zdeněk Václavík, jehož Láznička vedl.

Bývalí svěřenci na legendu vzpomínají podobně: Tvrdý trenér, který měl u hráčů respekt. Jeho náročnosti si dobře pamatuje i dvojnásobný medailista z olympijských her a mistr světa z roku 1966 Pavel Schenk. „Jeden den jsme vyhráli Pohár mistrů evropských zemí, druhý den jsme cestovali domů a třetí den už jsme posilovali, abychom náhodou nezpychli. Karel v tom předběhl dobu,“ má jasno Schenk.

Svého „učitele“ si velmi váží i kouč prostějovských volejbalistek Miroslav Čada. „Tradovalo se o něm, že je praktik, ale myslím, že to byla pravda jen napůl. I jako šedesátiletý starší kouč se stále pídil po nových věcech. A uchovám si na něj spoustu veselých historek. Byl tvrdý, ale dokázal povolit. Pak došlo k situacím situacím, kdy jsme po požití o půlnoci dali fotbal staří proti mladým. Karel miloval společnost a dobré víno,“ líčí Čada.

Vynikající trenér vyžadoval od svých hráčů naprostou disciplínu, stejně přísný býval i k sobě při hráčské kariéře. „Když chci vyhrát, tak to prostě musí být jisté. A protože jsem nebyl spokojený se svým podáním, před tréninkem jsem si třeba pětsetkrát podal, abych to vypiloval,“ vyprávěl.

Sport miloval a aktivně se mu věnoval až do pokročilého věku. Volejbalovou kariéru ukončil až v jedenasedmdesáti letech. I pak si zahrál basketbal nebo fotbal. V uplynulé sezoně stále navštěvoval zápasy RWE Brno. „Když přišel, měl jsem vždycky dobrý pocit. Volejbalu dodával vážnost,“ říká generální manažer klubu Martin Gerža.