V semifinále domácí nejvyšší soutěži Žabiny přemohly favorizované Královo Pole 3:2 na zápasy a ve středu v šest hodin večer zahajují finálovou sérii na palubovce USK Praha.

S čím vstupujete do boje se zdánlivě neporazitelným USK?

Bylo by komické si myslet, že jim to nějakým způsobem příliš znepříjemníme. V Praze neustále pláčou, že obměnili kádr. To ano, ale k lepšímu. Mají hráčky na světové úrovni. Chceme podat dobrý výkon a nakonec jim to můžeme aspoň trochu ztížit, protože věřím, že po jejich takzvaném úspěchu v Eurolize (USK skončilo na třetím místě – pozn. red.) nás trochu podcení. Na druhou stranu budeme doplácet na jejich výškovou převahu a zkušenosti zahraničních hráček.

Jaké máte pocity z této sezony?

Mám z ní velkou radost, i když to na mě málokdo pozná. Věřím, že klub bude i v dalších sezonách růst. Tým měl své vlny, ale velmi mile mě překvapilo, že jsme v semifinále dokázali vyhrát pátý zápas, i když nás každý po dvou prohrách odepisoval. Holky si to zasloužily, měly ve výsledku větší vůli po vítězství a víc bojovaly.

Před sezonou jste vyhlašovali, že bude úspěch postup mezi čtyři nejlepší, je velké finále nadplán?

Ve finále to mělo vyústit, neříkám, že už letos, ale podávali jsme velmi dobré výkony v Evropské lize EWBL, aniž by to mnoho lidí zaznamenalo. Překvapilo to i pořádající Lotyše, kteří nás do soutěže brali jako klub s dobrým jménem, ale nevěřili, že se dostaneme až do Final Four. Kdyby se nám navíc při závěrečném turnaji v Rostově nezranily dvě důležité hráčky, určitě jsme dopadli ještě líp. (Žabiny skončily v soutěži čtvrté – pozn.red.).

V čem je síla týmu?

Daří se nám díky bojovnosti a vůli. Další přednost družstva je rychlý přechod do útoku, na který sází trenér Viktor Pruša. Samozřejmě musí vycházet z dobré obrany a to se ne vždy daří. Taky je trochu deficit, že kromě Litevky Matuzonytéové nemáme vysokou hráčku, z čehož potom pramení rezervy na doskoku.

Jak se vám spolupracuje s hlavním trenérem Prušou?

Jde o mladého trenéra, který basketbalem žije a dává mu všechno. Razí svůj styl, který mu zatím vychází a doufám, že i v budoucnu vycházet bude. Je třeba podotknout a zdůraznit, že basketbalu velmi dobře rozumí.

Připomíná vám v něčem letošní úspěch slavné časy Žabin?

Takto nesrovnávám, byly tady jiné hráčky s odlišným stylem hry. Ani tehdy jsme nehráli pomalý basketbal, ale jinak se porovnání těchto dvou etap vyhýbám.

Vrací se klub postupně i mezi širší evropskou špičku?

Určitě se časem chceme dostat až do Euroligy, ale nebudeme to uspěchávat. Musíme hledět na ekonomickou stránku věci. Účast v zahraničních soutěžích je dost náročná. Chceme se zúčastnit, ale pokud na to nebudeme mít, jako v minulých neúspěšných letech, zbytečně se zadlužíme a myslím, že to není cesta. Pokud peníze seženeme, rádi soutěž hrát budeme. Je pro nás důležité nastupovat v evropských ligách, protože klub může růst jedině konfrontací se zahraničním celky. Proto mě trochu mrzí, že Středoevropskou ligu CEWL (Žabiny skončily třetí – pozn.red.), která tolik nestojí, nechtějí týmy hrát. Přitom jde o dobrý prostor k vzájemné mezinárodní konfrontaci.

Je pro vás letošní úspěch Žabin hnací motor pro další léta?

Určitě mě to uspokujuje a rád se budu basketbalem bavit dál. I když tíha samozřejmě leží na Viktorovi a bylo by chybou se mu do něčeho plést.