„Takových bonmotů měl Polda bezpočet a lidi se na ně těšili. Dokázal při hlášení hodně fandit, ale znal míru a nikoho neurážel. Byl skutečná sportovní osobnost. Přísný rozhodčí a nadšený příznivec volejbalu, který na žádném utkání nezapomněl divákům zdůraznit, že volejbal je ze všech sportů nejkrásnější, že vede k zodpovědnosti ke kolektivu a jiným kladným lidským vlastnostem,“ vzpomíná na svého kamaráda bývalý šéf sportovní rubriky Rovnosti Zdeněk Hrančík.

Jako hráč byl Jebáček oporou Králova Pole a s aktivním sportem skončil až před čtyřicítkou. Následně si pak vybudoval výraznou pozici jako mezinárodní rozhodčí. Soudcoval například na mistrovství Evropy 1958 v Praze a třech světových šampionátech. V šedesátém roce v brazilském Rio de Janeiro dokonce pískal finále žen SSSR Japonsko. Následovalo mistrovství světa 1962 v Moskvě a 1966 v Praze. Zápasy tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí a mezistátní duely národních týmů šly do desítek.

I čeští hráči tehdy patřili do evropské, a tím pádem i světové špičky. Zbrojovka si připsala i vítězství v PMEZ a parta kolem věhlasného trenéra Karla Lázničky soupeře doslova válcovala. „V té největší slávě skoro každého vyprovodila ve třech setech a ještě k tomu ve velmi krátkých. Zápasy běžně netrvaly ani hodinu,“ poznamenává Hrančík.

Ne vždy je ale posvícení Jednou narazila kosa na kámen. „Zbrojovka někde venku prohrála a jeden náš kolega z jiných novin napsal, že když nastupovali, měli svěšené hlavy, vypadali jak unavené ovce na pastvě a v zápase, že působili odevzdaně. Polda nad novinami běsnil a hned v dalším utkání, které Zbrojovka doma sice horko těžko, ale vyhrála, kontroval. Tak máte to tady vážení přátelé, vidíte nějaké svěšené hlavy? Tohle, že jsou ustrašení hráči, ovce? Kdepak, však jste viděli, jak se bili jako lvi!“ přidává Hrančík další vzpomínku, která také slavného muže u mikrofonu charakterizuje.

Většinou byl ale Jebáček rozvážný. „Polda mluvil pomalu a rozvážně. Tedy pokud zrovna nevybouchl. To pak dovedl až klukovsky jásat nad vydařenou akcí a doplnit ji vhodnou a vtipnou glosou. V přestávkách s úctou mluvil o tom, že v mužstvu jsou inženýři, učitelé a také jeden lékař… Zkráka byl výborný, specifický a neopakovatelný,“ zdůrazňuje Hrančík.

V srpnu příštího roku uplyne sto deset let od Jebáčkova narození a letos v dubnu to bude deset let, co zemřel.