Největší senzací a životním úspěchem pro Stráníka je stříbrná medaile z mistrovství světa v boulderingu ve Španělském Ávile.

Dařilo se mu i na posledním díle světového poháru v boulderingu. Závod se konal tuto sobotu v Brně a Stráník jako jediný Čech postoupil do finále. I když byl nakonec ve finále poslední, zářil spokojeností. „Finále světového poháru byl můj cíl. Můžu jít slavit,“ směje se.

Brněnský díl poháru se vydařil. Několik set diváků hecovalo finalisty klasickými pokřiky „pojď“ a „dávej“! Závodníci si chválili stěny, i když neobroušené chyty jim daly zabrat. „Profily jsou super, ale komplet nový. Nechali jsme tam hodně kůže,“ vesele komentuje sedřené prsty Stráník. Den poté tady potvrzuje pozici očekávaným vítězstvím na mistrovství republiky. Přiznává se však, že má radši lezení na laně.

Proč se mu tedy více daří na bouldrech? „Aby se mi takhle dařilo na laně, musel bych být lehčí. Bouldering je víc silový, proto mi vyhovuje. Aspoň si nemusím tolik hlídat váhu,“ vysvětluje Stráník, který má k obědu nejradši vepřo-knedlo-zelo. Kromě lezení se věnuje i dalším sportům. „Chodím na sportovní gymnázium, takže si vyzkouším skoro všechno.“

A co vysokohorské lezení? Osmitisícové vrcholy ho zatím nechávají chladným. „Zimní sporty mě všeobecně moc neberou. Nejradši mám fotbálek,“ usmívá se rodák z Chocně.

Choceňské luhy, háje a bouldry zná proto nejlépe. Když je do léta daleko, je odkázaný na brněnské umělé stěny. „Chodím na Rajče nebo k Mrázovi (úspěšný brněnský lezec Tomáš Mrázek – pozn.red.). V prosinci se určitě objevím na Mejcupu,“ zve Stráník na sportovně-hudební akci, která proběhne 8. prosince na Flédě.