Lipták bral stříbro a zkompletoval sbírku medailí z posledních tří kontinentálních šampionátů. „Je to moje desátá velká seniorská medaile. Už jsem v chlapech devatenáct let, takže vychází jednou za dva roky. Kdybych ji měl každý týden, asi se toho člověk přejí, ale takhle to je pořád krásné a užívám si ji,“ hlásil přímo z Chorvatska střelec brněnské Komety.

Neměl ovšem daleko k nejcennějšímu kovu. V kvalifikaci podruhé v kariéře vyrovnal světový rekord, když rozstřelil všech 125 terčů. A do šestičlenného finále šel jako favorit. „V roce 2014 jsem v Osijeku na mistrovství Evropy prohrál rozstřel o medaile a skončil sedmý. Stejně jsem dopadl i v květnu na Grand Prix na stejné střelnici, takže jsem dřel naplno, abych se dostal do finále rovnou. Říkal jsem si, že už to ve finále nepustím, když jsem tak daleko. Pro mě byla strašný motor obhajoba titulu, což se nepovedlo,“ připomněl devětatřicetiletý Lipták dva roky staré evropské zlato z italského Lonata.

V poslední dvojici narazil na zdatného soka. Úřadujícího mistra světa v trapu Matthewa Cowarda-Holleyho z Velké Británie. Ten nakonec udělal o tři chyby méně. „Střílel velice dobře. Je to mladý nadějný kluk. Drželi jsme se dlouho vyrovnaně, ale posledních deset terčů už jsem ztrácel, tam se mi rozpadla má skládačka,“ litoval brokař z Rajhradic na Brněnsku.

STAROSTI SE SLUNCEM

Potíže mu večer dělalo slunce zapadající nad chorvatskou střelnicí. „Těžko se to popisuje těm, co nestřílí, ale jak je slunce níž, terč letící doleva je osvětlený zepředu a zdá se, že vidíte jen polovinu. Tam jsem chyboval,“ hlesl Lipták.

Na střeleckých brýlích si sice může měnit různé filtry podle podmínek, ale z pověrčivosti si i na finále nechal stejná skla jako v kvalifikaci. „Tu jsme skončili ve tři a finále začali v pět, stříleli jsme asi hodinu. Už mi táhne na čtyřicet a je to pro nás jiné než pro mladší kluky, něco doháníme zkušenostmi, i když vidím furt dobře. Možná by jiný filtr pomohl, ale vsadil jsem na jednu kartu a nechtěl dělat změnu,“ vysvětlil.

V Osijeku mu tentokrát chyběl tradiční parťák David Kostelecký, který zvolil odpočinek. Oba vybojovali místenku na olympijské hry do Tokia. „Je to divný pocit, když jste zvyklí dvacet let jezdit spolu a takhle vypadne jeden parťák. David je vždycky kapitán našeho družstva, ale aspoň jsme si telefonovali, chtěl mě namotivovat,“ doplnil Lipták.

Na velkou oslavu prostor nebyl, i tak ji střelci strávili přípravou na závody. „Po večeři jsme si dali pivo, ale u něj jsme hráli šipky. Při nich se taky soustředíme na terč a trénujeme pohyb oko-ruka. Ve čtvrtek jsme měli volno, dali jsme si kafe, odjeli do města na oběd, prošli se a odpoledne jsme zahájili polohu ležícího střelce,“ usmál se brněnský brokař v narážce na odpočinek.

V pátek pro něj evropský šampionát pokračuje soutěží týmů, kde společně s Janem Borkovcem a Vladimírem Štěpánem bojuje o medaile.