O to zajímavější úkaz pro mě představuji místní obyvatelé – běžci. Každý den jich tady potkávám nesčetně, ještě víc než cyklistů, přitom místní olympijský velodrom hostí mistrovství světa.

Také běhám, takže mě těší, když lidé dělají něco pro sebe a zocelují své tělo právě tímto sportem. Jenže mezi běháním v Brně a Londýně spatřuji podstatný rozdíl. Místní rekreační či výkonnostní atleti totiž zocelují tělo také otužováním.

V den, kdy se kvůli zimě a chladu normálně nutím jít vůbec ven, běhá v Anglii obrovské množství lidí. Muži, ženy, staří, mladí, tlustí, tencí.

Na každém kroku někoho potkávám, ale co je pro mě nejpodivnější, oblečení místních běžců podle mého soudu vůbec neodpovídá. Takřka nikoho nepotkáte v dlouhých kalhotách, v módě jsou jenom kraťasy. A drtivá většina lidí sportuje také v krátkém triku, nebo dokonce tílku.

Nezajímají je červená kolena nebo ruce od mrazu, takhle to prostě v Anglii chodí. A že každou chvíli běžci zmoknou? To už tady vůbec neřeší.

Nezbývá mi než smeknout, jak drsní běžci tady na ostrovech žijí…