Trojnásobný mistr světa, úřadující šampion královské třídy nebo vítěz 37 závodů ale v exkluzivním rozhovoru pro Deník Rovnost přezdívku nastupující motocyklové hvězdy skromně odmítá a za největší současnou legendu světového šampionátu stále považuje svého úhlavního konkurenta v loňském boji o titul, Itala Valentina Rossiho. A to i přesto, že s ním neměl příliš dobré vztahy a v letošním ročníku má na svého soupeře náskok propastných 55 bodů.


Ve Velké ceně Německa chyběla necelá vteřina a půl k vašemu historicky prvnímu vítězství na Sachsenringu. Mrzí druhé místo?
Vůbec. Naopak jsem nesmírně šťastný. Od půlky závodu jsem prakticky necítil levou ruku a nedokázal jsem si představit, jak dojedu do cíle. Dvě zatáčky do konce ale přede mnou jedoucí Stoner udělal chybu, které jsem využil skvělým předjížděcím manévrem. Dojet před ním je pro mě velice důležité.

Ve světovém šampionátu jedete svou jubilejní sezonu. Jak vidíte šance v desátém ročníku, kdy zatím na vedoucího Stonera ztrácíte patnáct bodů v celkovém pořadí?
Obhájit titul v MotoGP bude velice obtížné, možná téměř nemožné, protože letos jsou jezdci o dost rychlejší. Užívám si svoji práci, snažím se být maximálně připravený a hlavně se bavit. Důležité je být sám se sebou spokojený.

Jste úřadující světový šampion stejně jako vaši fotbaloví krajané. Fernando Alonso už ovládl formuli 1, Alberto Contador zase loni Tour de France, mezi tenisty dominuje Rafael Nadal… Proč se tak daří španělským sportovcům?
To opravdu netuším. Snad proto, že jíme paellu. (tradiční španělské jídlo – pozn. red.) Kdo ji jí, vyroste z něho špičkový sportovec. (smích)

Kdo z nich je podle vás nejlepší?
Možná Nadal. Vyhrál mnoho grandslamů a má skvělý herní styl. Jde asi o nejznámějšího španělského sportovce, ale Alonso je z formulí také velice oblíbený. Paul Gasol zase patří v NBA mezi elitní hráče. Těžko z nich vybírat nejlepšího, všichni patří ke špičce.

Znáte se také velice dobře s barcelonskými fotbalisty Puyolem nebo Xavim, vítězi Ligy mistrů. Proč fandíte katalánskému velkoklubu, když pocházíte z Mallorcy?
V Barceloně žiju, proto ji podporuju. Klub má vždy šanci na titul, zatímco pro Mallorcu byl úspěch, že nespadla do druhé ligy. Její tým mám také rád, ale v lize patří k menším klubům, takže nemůže bojovat o vítězství.

Vaše triumfy vždy doprovázíte zvláštními oslavnými gesty, která jsou pro vás už typická…
Máte pravdu, ale letos je to docela složité. Moc velkých cen jsem nevyhrál. (úsměv) Vždycky přemýšlím, co udělám, a pak to předvedu. Jde o součást zábavy. Myslím, že je to zajímavé a netradiční pro fanoušky. Snažím se tím také odlišit od ostatních soupeřů.

První místo v loňské Velké ceně Španělska jste například oslavil opravdu netradičně: skokem do blízkého jezírka, kde jste se málem utopil. Nebylo to příliš nebezpečné?
To ano.(smích) Skočil jsem tam v kombinéze, která když nasákla vodou, nemohl jsem téměř dýchat a cítil jsem, jak mě stahuje ke dnu. Premiérové vítězství v kategorii MotoGP na domácím závodě jsem ale chtěl speciálně oslavit.

Šlo o ještě větší euforii než po prvním závodě v mistrovství světa? Ten jste absolvoval den po svých patnáctých narozeninách. Kvůli věku jste ani nemohl jet tréninky, ale až kvalifikaci…
Na to opravdu nezapomenu, protože pro mě šlo o první šanci ukázat se ve světovém šampionátu. Navíc v Jerezu, kde jsem bydlel. Do smrti si tuto velkou cenu budu pamatovat.

Před třemi měsíci vyšla kniha Jorge Lorenzo, nový král MotoGP. Vystihuje vás její název?
Pojmenování Nový král MotoGP je možná jen kvůli tomu, aby se lépe prodávala. Vyhrál jsem v královské třídě pouze jeden světový titul, což dokázali ještě další dva současní jezdci. (Casey Stoner, Nicky Hayden – pozn. red.) No a pak je tu Valentino Rossi, který jich má sedm. Na krále nejsilnější kubatury se ještě rozhodně necítím.

Čím si vysvětlujete, že dosáhl takových úspěchů a mezi fanoušky je velice oblíbený?
Především jde o velice dobrého jezdce, ve kterém se spojuje talent a chytrost. Mimo trať navíc bývá také velice zábavný. Pro MotoGP je velmi důležitý. Sice se mu teď na trati úplně nedaří, přesto má stále hodně obdivovatelů. Podle mě se už stal legendou tohoto sportu.

Největší ve více než šedesátileté historii motocyklového mistrovství světa?
To lze velice obtížné posoudit. Giacomo Agostini získal patnáct titulů, ale zase je vyhrál v odlišné době, když měl nejlepší motorku. Těžko odhadovat, ale on s Rossim jsou asi nejlepší.

Zařadit se po jejich bok je snem každého jezdce. Podle jednoho z vašich soupeřů Alvara Bautisty proto aktéři MotoGP nikdy nemohou být mezi sebou opravdoví přátelé. Souhlasíte?
Nemyslím, že je to tak úplně pravda. Stále se můžete s ostatními závodníky kamarádit, i když jde o vaše konkurenty na trati. Osobně s tím nemám problém. Jedinou komplikací je, že při Velkých cenách neustále pracujete a nemáte moc času se navzájem lépe poznávat.

K nevraživosti přispívají také nehody. Například Marco Simoncelli se připletl k pádu Daniho Pedrosy, který poté vynechal několik závodů. Kde je hranice mezi závodním a nebezpečným stylem?
Všichni jezdci svádějí při závodech mnoho soubojů, proto se občas stane něco špatného. Považuji za velmi jednoduché udělat chybu, nabourat sebe nebo cizího, protože jsme jenom lidé. Oddělit od sebe čistý a nečistý styl je velice složité. Musíme vycházet z předpokladu, že podobný incident se může stát jednou, maximálně dvakrát. Když se děje příliš často nad limit, jde o něco špatného. Například Simoncelli, který byl do té chvíle velice agresivní, se nyní uklidnil a už je docela v pohodě.

V současnosti se také mluví o zatraktivnění šampionátu MotoGP. Jak vnímáte iniciativu přidat do sedmnáctičlenného jezdeckého pole víc závodníků?
Je to perfektní řešení. Velké ceny mají být totiž hlavně zábavou pro diváky a přidáním dalších účastníků se ještě zvýší konkurence. Ideální bude počet někde kolem dvaadvaceti až čtyřiadvaceti jezdců.

Do elitní kategorie letos poprvé nakoukl také český jezdec Karel Abraham. Jak se vám zatím líbí jeho výkony?
Hodně mě překvapil. Je nováček, který nejezdí za nejlepší tým ani s nejlepší motorkou, i přesto udělal už několik hodně slušných výsledků. Má za sebou dost závodů v Moto2, kde také dokázal vyhrát. Považuji ho za talentovaného a velice rychlého jezdce.