Se svým osudovým sportem se rozloučila na milovaných bradlech při víkendovém mistrovství republiky v Třinci. I přes to, že kvůli zdravotním problémům dlouho netrénovala, vybojovala bronzovou medaili, která je pravděpodobně její poslední v kariéře. „Váhala jsem, zda se zúčastnit, ale nakonec nelituji. Byla to krásná rozlučka," hodnotí pětadvacetiletá rodačka z Ivančic.

Po posledním závodě se na vašem obličeji objevilo hodně slz. Byl tak emotivní?

Ano. Sice mě trochu mrzí, že jsem se neloučila v domácím prostředí v Brně, i tak šlo o krásnou tečku.

Tušila jste, že se neubráníte slzám?

Čekala jsem je. Padlo to na mě už při nástupu před závody, kdy zazněla česká hymna. Přehrávala se mi 
v hlavě celá kariéra. Při kvalifikaci jsem se pak cítila v pohodě, jenže pak za mnou začali chodit lidi a chválili mě a různě mi gratulovali. Bylo to hodně emotivní. V neděli se to pak ještě vystupňovalo. Bylo to dané i tím, že jsem kvůli zdravotním potížím vůbec netrénovala sestavu. V Třinci jsem ji ve finále šla po dlouhé době poprvé. Přes všechny zlé věci šlo o ohromný zážitek a ničeho nelituji. Lepší rozlučku jsem si asi nemohla přát.

Užila jste si poslední závodní sestavu?

Bradla miluji a cvičím na nich ráda kdykoli. Necítila jsem nervozitu. Díky okolnostem jsem byla hodně motivovaná a v tu chvíli jsem odcvičila nejlíp, jak jsem mohla. Získala jsem republikový bronz, který mi ve sbírce dosud chyběl. Šlo o rozlučku se vším všudy. (úsměv)

Jak se rozlučka odehrála?

Když vyhlásili moje výsledky, předseda federace si vzal slovo a všem sdělil, že končím. Dostala jsem kytku a přáníčko. Lidé mi pak hrozně dlouho tleskali ve stoje.

Původně jste se chtěla loučit na květnovém mistrovství Evropy. Tam jste však kvůli zranění neodcestovala. Mrzí vás, že tam rozlučka nevyšla?

Spíš mě mrzela samotná účast na šampionátu. Bohužel se ke špatnému kolenu přidala i nemoc a antibiotika. Závodit nešlo, to se někdy stává. Nedalo se s tím nic dělat.

Nastoupíte v budoucnu ještě k nějakým závodům?

Teď to nedokážu říct. 
V hlavě to mám, protože se určitě budu hýbat dál. I bez specializovaného tréninku si chci udržet kondici. Když na tom budu dobře a přijde chuť, třeba někdy pomůžu Sokolu v lize. Závodění úplně nezavrhuji.

Na podzim jste kvůli zranění a dalším okolnostem neodjela na mistrovství světa, ačkoli jste chtěla. I kvůli tomu chybí česká ženská gymnastika na olympiádě v Riu de Janeiro. Už to přebolelo?

Stále to ve mně zůstává, ale ne kvůli mně. Mrzí mě to kvůli holkám, protože sportovní gymnastika u nás upadá. Nemá medializaci a není populární, i když jde o krásný sport. Je pak těžké hledat motivaci.

Máte chuť s tím něco dělat, když už teď budete mít čas na něco jiného?

Lidi mě občas přemlouvají, ať se angažuji, a ztotožňují se s mými názory. Nechci zde však kritizovat, vím, že změnit věci k lepšímu není jednoduché. Chce to změnit celý systém a to je těžké i pro lidi, kteří do něj vidí, natož pak pro mě. Říkala jsem si, že alespoň se vynasnažím gymnastiku díky svým úspěchům co nejvíc medializovat.

Kdybyste měla možnost znovu si vybrat, zvítězila by opět sportovní gymnastika?

Velmi těžká otázka. Zvolila bych však stejně. Dala mi spoustu let zkušeností. Gymnastika mě připravila do života. Nelituji ani částečné ztráty dětství, beru to jako dar. Naučila jsem se díky ní spoustu věcí a podívala jsem se i po světě.

Čeho si v kariéře ceníte nejvíc?

Pro sportovce znamenají nejvíc asi olympijské hry, takže mojí dvojnásobné účasti si cením hodně. Ale nezapomenu ani na menší závody se skvělou atmosférou, při kterých jsem se cítila výborně a šlo mi to.

Co vám v kariéře uniklo?

Trochu mě mrzí, že jsem nezískala žádnou medaili 
z vrcholných akcí. Škoda o to víc, protože jsem přesvědčená, že jsem na ni na bradlech měla. Bohužel to vždy z nějakého důvodu nevyšlo.

Kdo pro vás v kariéře znamená nejdůležitější osobu?

Určitě moje trenérka Kateřina Janečková, s kterou jsem už od dětství. I přes těžké chvíle mě vždy podporovala a dokopala mě tam, kam jsem se dostala. Dala mi toho i dost mimo gymnastiku.

Čemu se plánujete věnovat nyní?

Už delší dobu mám domluvené, že budu v divadle vystupovat s akrobatickým duem DaeMen. K tomu plánuji další věci a chci dokončit i školu. Druhým rokem studuji dálkově obor Bezpečnostní technologie, systémy a management na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Kristýna Pálešová

Pětadvacetiletá sportovní gymnastka začínala se svým osudovým sportem 
v necelých šesti letech 
v rodných Ivančicích. 
Poté přešla do Moravského Krumlova a odtamtud 
v jedenácti letech s trenérkou Kateřinou Janečkovou zamířily do Sportovního centra mládeže 
v Sokole Brno I. Za největší úspěch v kariéře považuje dvojnásobnou účast na dvou olympiádách v letech 2008 v Pekingu a 2012 v Londýně. Získala sedmé místo ve víceboji na mistrovství Evropy v roce 2007. Její parádní disciplínou se staly bradla, na kterých slavila největší úspěchy. Vyhrála na nich třeba v roce 2013 závod Světového poháru. Poslední rok a půl ji pronásledovaly zdravotní potíže, po víkendovém mistrovství republiky v Třinci se rozloučila s profesionální kariérou.