První republika byla ještě v plenkách, ale on už si zkoušel karambolové finty u kulečníkového stolu. V roce 1919 si poprvé zahrál klubový sport, který si v následujícím životě tak oblíbil.
O necelých 90 roků později slaví Jan Malásek svoje sté narozeniny! A jak jinak než s kulečníkovým tágem v ruce. V herně TJ Billiard Brno se opět sklání nad zeleným plátnem a hraje „svůj“ karambol. Pán, kterému byste netipovali víc než osmdesát let, si dnes zahrál exhibiční utkání proti Zoltánu Kováčovi. Ten ve své kariéře nasbíral 44 titulů mistra republiky.
Kováč už nesportuje závodně, ale ze svého umění mnoho nezapomněl. Přítomným ochotně předváděl své fígle. „Teď pošlu kouli falší těsně kolem téhle. Dvakrát se dotkne mantinelu v rohu, vrátí se zpět a šťouchne do červené,“ předvídá Kováč. Jak řekl, tak udělal. „To je náhoda,“ ozývá se z publika. „To je náhoda pořád,“ usmívá se čtyřiašedesátiletý mistr.
Jeho stoletý přítel si pamatuje jeho začátky. „Vždyť už ho znám padesát let,“ říká dojatě muž, který stál u zrodu TJ Billard Brno. „Klub jsme založili v roce 1932. Začínali jsme v hotelu Pasáž, což je dnešní Slovan. Pak jsme se přesunuli do Hotelu Slavie,“ pamatuje si Malásek.
V pokročilém věku se stále udržuje v kondici. „Na kulečník docházím jednou týdně už jen pro zábavu . Těžko chodím a špatně vidím. Ale často si zahraju šachy,“ upozorňuje na další oblíbenou aktivitu. U čeho se cítí lépe? U stolu s plátnem nebo nad šachovnicí? „Obojí mě baví. Kulečník je zdravý sport. Dobrý na pohyb. Šachy zase rozvíjí myšlení,“ prozrazuje Malásek.
Žertuje o tom, že porazil kulečníkové mistry a nikdo by neodhadl, že pamatuje rakousko–uherské mocnářství. Po světě asi nechodí mnoho starších hráčů, než je on. Myslí si to také jeho kolegové. „Možná budu v Guinessově knize rekordů,“ chlubí se oslavenec a usrkává z půllitru piva. Karambolovou exhibicí pro něj veselení nekončí. Zítra se sejde s přáteli šachisty, v pondělí posedí s kamarády z klubu.
