Trochu podobně se cítí i český útočník Petr Malata. Kapitán třetiligových Rosic je osobností v pětapůltisícovém městě na Brněnsku. „Občas se opravdu cítím jako rosická celebrita, když se na ulici bavím s fotbalovými příznivci. Místo žádostí o autogram ale slyším buď pochvalu, nebo v horším případě nadávky na naše výkony. Na rozdíl od většiny spoluhráčů, kteří se vždy po utkání rozjedou domů hlavně do Brna, vše schytávám já,“ směje se devětadvacetiletá opora nováčka moravskoslezské li­gy.

Po polovině soutěže se se Slovanem drží na třinácté příčce se sedmnácti body. Zimní pauzu a dobrovolné tréninky ale pravidelně navštěvuje. „Vždycky se nás sejde tak deset a dáme si fotbálek pět na pět. I když na hřiště nemusím chodit, raději přijdu. Ležet místo toho doma mě nebaví,“ přiznává nejlepší střelec klubu se sedmi trefami.

Ve třetí lize se drtivá většina hráčů fotbalem neživí. Mezi ně patří i Malata. Práci v městských službách ale nedávno vyměnil za nové zaměstnání. „Odešel jsem k bráchovi, který podniká ve stravování. Dělám od všeho něco, co je zrovna potřeba. Jsem taková holka na všechno,“ usmívá se.

Přijde přestup?

Messimu se kromě popularity vyrovná ještě v jedné věci: neustále se o něj zajímají konkurenční kluby. Stejné je to i letos. „Měl jsem nabídku z druholigového Znojma i Mostu. Je mi už téměř třicet, takže kromě výzvy řeším i vlastní pohodlí. Když sečtu příjem za práci u bráchy a něco málo od Rosic, stále mi to vyjde finančně výhodněji. To mě spíš víc láká čtvrtá rakouská liga,“ popisuje nabídky.

Rozhodnutí o své budoucnosti nechává rosický odchovanec až na leden. „Srdce mě drží tady, takže přede mnou stojí těžká úloha,“ svěřuje se.

Velký fanoušek extraligové Komety zažívá podobné dilema jako dnes už bývalý kapitán Brňanů Petr Hubáček, který v pondělí kývl na nabídku z Finska. „Hubáčkovi odchod nezazlívám, právě naopak. Moc mu ho přeju, protože je to vynikající hokejista,“ dodává.