Co v těchto dnech děláte?

V podstatě nic. Jenom pořád přemýšlím a nemůžu vymyslet, co se bude dít a co bude, až to všechno skončí. Hlavně se sportem, potažmo basketbalem a Žabinami. Otázka je to dost složitá a těžko ji můžu rozklíčovat.

Ovlivní podle vás současná pandemie basketbal zásadně?

Jak jsem říkal, nedokážu předvídat, ale určité obavy o směřování nejen basketbalu mám hlavně z ekonomického hlediska. Firmy pravděpodobně dají peníze na něco jiného. Snad se úroveň basketbalu nesníží.

Dělá vám radost aspoň nějaký koníček?

Mým celoživotním koníčkem byl a je sport a především basketbal. Tomu věnuju významnou část času. V životě jsem neměl moc možností zaměřit se na jiné zájmy, jako je třeba truhlařina nebo klempířství. Vždy šlo především o basket a sport. Proto mě tak zajímá, jaká bude jeho budoucnost.

Žabinám po předčasném konci sezony připadla čtvrtá pozice v české lize. jak hodnotíte ročník?

Nebyla to špatná sezona. Měli jsme horší začátek a nebýt toho, skončíme líp. Ale takový je sport a nemůžeme se na to vymlouvat. Měli jsme dobré momenty, jako bylo třeba vítězství v Českém poháru. V mezinárodních soutěžích (Žabiny hrály Středoevropskou ligu CEWL a Evropskou ligu EWBL, v obou soutěžích postoupily do Final Four - pozn. red.) se nám vedlo mimořádně. Mohli jsme obě soutěže vyhrát.

Jan Bobrovský
- Narozen: 29. března 1945
- Hráčská kariéra: stříbro a bronz z ME, 6. místo na MS, 7x vítěz československé ligy (6x se Zbrojovkou Brno a 1x s Duklou Olomouc), 2x vyhlášený jako nejlepší československý basketbalista, 2x 2. místo v Poháru evropských mistrů
- Trenérská kariéra: zlato z ME žen (2005), stříbro z ME žen (2003), zlato z Euroligy žen (2006), 14x titul Žabin Brno v české lize, stříbro z ME mužů jako asistent trenéra (1985)

Naplňuje vás stále práce v Žabinách?

Kdyby mě to nebavilo, tak tam nechodím. Nedokážu si představit život bez basketbalu.

Kapitánkou týmu je vaše vnučka Klára Křivánková. Jaké to je vést tak blízkou osobu?

Že jsem její děda, pro ni není nic moc dobrého. Nejbližší to ode mě odnáší nejvíc. Musím ale říct, že neměla špatnou sezonu. Zaskakovala na různých postech a zejména na konci sezony u ní byl vidět pokrok.

Máte za sebou spoustu i trenérských úspěchů. Od možná největšího v roce 2005, kdy jste dovedl český národní tým k titulu mistryň Evropy letos uplyne patnáct let. Jak se vyvinul ženský basketbal v České republice za tu dobu?

Nechce se mi to moc hodnotit. Celkově si ovšem myslím, že evropský basketbal šel trochu dolů. Nemyslím tím tedy jen ten náš, ale celkově. Euroliga už je jenom o pár ruských týmech a USK Praha, které jsou někde úplně jinde. Dřív to bylo daleko vyrovnanější a soutěže měly vyšší úroveň. To platí i o reprezentacích.

Čím si vysvětlujete pokles úrovně?

Hlavně v souvislosti s ekonomickou situací. Všechno závisí na penězích a na tom, jaké hráčky jste schopni získat. Na vlastní odchovance už sází málokdo.

Basketbal v České republice zažil loni v září jeden z největších úspěchů v historii, kdy reprezentace mužů skončila šestá na mistrovství světa. Zvýšil se v zemi zájem o basketbal?

Počin reprezentace se mi náramně líbil. Šlo o mimořádný výkon. Mužský basketbal u nás z toho úspěchu dokázal vytěžit víc než ženský. Přijde mi, že u mužů taky panuje větší konkurence než u žen. Povedlo se vytvořit dobré prostředí. Teď vše ale zastavila pandemie.

Máte ještě nějaké přání, které si chcete v basketbalu splnit?

Ani ne. Přeju si jen, ať nejde úroveň basketbalu kvůli pandemii ještě níž, než je v současné době.