Celý den na motorce si už loni za německou stáj Von zone Boenig Motorsportschool vyzkoušel i brněnský závodník Michal Filla, který se po druhém místě celkového pořadí letos stal už mistrem světa ve vytrvalostních kláních. „Sice jsem odjel jen dva závody, ale na zapsání mezi vítěze to stačilo," usmívá se Filla po absolvování poloviny podniků.

V letošní sezoně startoval na okruhu v Kataru a německém Oscherslebenu, kam přišlo na závody víc než dvacet tisíc lidí. Opravdovou atmosféru motocyklového Le Mans zažil ale loni při závodě ve francouzském Bol d´Or, kam přišla desetinásobná návštěva. „Atmosféra je kouzelná. Celou noc kolem tratě planou ohně zapalované fanoušky, až vás z dýmu štípou oči. Jelikož se jedná i o společenskou akci, polovina diváků si pamatuje jen start a znova se vzbudí až zase na cíl," směje se.

Při osmi nebo čtyřiadvaceti­hodinových vytrvalostních závodech se postupně na motorce jednoho týmu střídají až tři jezdci. Filla ale zažil i situaci, kdy se točili pouze dva. „Je to makačka, ale dá se to zvládnout," říká z vlastní zkušenosti.

Účastníci stejného týmu ve se střídají přibližně po hodině. „Tak dlouho totiž vystačí benzin v nádrži," vysvětluje.

Filla při pauze mezi jízdami hlavně relaxuje. „Snažím se dát co nejvíc do kupy. Na jídlo si dám třeba banán a pak už zase sleduju, jak si vede kolega," přibližuje. Krátký spánek si dovolil jen dvakrát.

Oproti „normálním" závodům, které trvají většinou kolem hodiny, musí Filla zvládnout dvoj až osminásobně větší zátěž. Přípravu proto nepodceňuje. „Musíte přijet pořádně zrelaxovaný. Rozhodně nejdete večer předtím do hospody. Když se podaří zvítězit, i přes obrovskou únavu slavíme klidně až do rána," popisuje jak úspěch nabije v té chvíli už nesmírně vyčerpané tělo.

Nejvíc podle Filly trpí třísla a předloktí. „Jezdíme i v noci, ale na tmu se přizpůsobíte rychle. I když jste unavený, na spánek nemyslíte. Soustředění vám to nedovolí," naznačuje.

I když je podle Filly zatížení organismu enormní, na tento typ závodů nedá dopustit. „Je to hrozná rasovina. Ale zeptejte se maratónce, proč běhá tak dlouhou trať. Pocit při projetí cílem je pak něco úžasného," zasní se jedenatřicetiletý jezdec.